Zprávy o pozorování seskveče z provincie Britská Kolumbie

Zprávy o pozorování seskveče z provincie Britská Kolumbie

Nejvíce kanadských zpráv o pozorování seskveče/bigfoota pochází z provincie Britská Kolumbie. Dalšími kanadskými provinciemi, ze kterých pochází rovněž mnoho údajných svědectví, jsou Alberta, Ontario, Manitoba a Saskatchewan. Termín seskveč (anglicky "sasquatch") byl poprvé použit v kanadských novinách ve 20. letech 20. století a toto označení pochází z indiánského jazyka Kwakiutlů, což je etnická skupina severoamerických indiánů, představitelů usedlých rybářských kmenů severozápadního pacifického pobřeží. V překladu toto označení znamená "chlupatý muž" nebo též "divoký muž". V různých indiánských jazycích má seskveč/bigfoot ještě celou řadu dalších jmen. Termín bigfoot, "velká stopa", byl poprvé použit v roce 1958 v kalifornském tisku, kdy v USA započala tzv. "bigfootí horečka", bohužel doprovázena i mnohými kontroverzními nálezy a podvody (například nález údajných stop Rayem Wallacem v kalifornském Bluff Creeku).

Britská Kolumbie je provincie ležící na jihozápadě Kanady. Je známá svými přírodními krásami, což odráží i její latinské motto Splendor sine occasu (č. Nádhera bez konce, angl. Splendour without Diminishment). Do konfederace byla přijata jako šestá 20. července 1871. Má rozlohu 952 263 km² a dle sčítání lidu v roce 2006 měla něco přes 4 113 000 obyvatel. Divoké podmínky zapříčinily mimo jiné také fakt, že zde na téměř milionu čtverečných kilometrů žije pouze přes 4 miliony obyvatel, ale díky nim je tato provincie hojně vyhledávána turisty nejen pro své přírodní krásy, ale také pro široké možnosti sportovního vyžití, od horolezectví a lyžování ve Skalnatých horách a v Coast Mountains, až po vodní sporty na tichomořském pobřeží a jezerech. Nadšenci pro tzv. extrémní sporty mohou skákat z helikoptéry, nebo sjíždět na raftech mnoho rychlých a divokých řek.

Hlavním městem Britské Kolumbie je Victoria, která leží na ostrově Vancouver. Největším městem je však Vancouver, který leží na pevnině u stejnojmenného ostrova a je na třetí příčce mezi největšími kanadskými metropolemi.

Všechny následující zprávy o pozorování byly publikovány na webových stránkách organizace The Bigfoot Field Researchers Organization, kam lidé posílají své prožitky a zkušenosti s bigfootem v anonymitě.

První zmíněné pozorování se údajně odehrálo v květnu 1974 poblíž jezera Shawnigan na ostrově Vancouver. Svědkyně uvádí:

"V letech 1972 až 1974 moje rodina žila u jezera Shawnigan na ostrově Vancouver. Jednou k nám na návštěvu přijely mé tři sestřenice, které s rodinou bydlely ve městě Calgary v Albertě. Když přijely, rozhodly jsme se, že se společně potají vytratíme, abychom si mohli dát cigarety a abych jim ukázala hustě zarostlou lesnatou oblast kolem jezera, kam mě můj otec bral na lov. Bylo zrovna odpoledne a počasí bylo slunečné a příjemné. Na procházku se nás vydalo celkem pět dívek. Když jsme šly po cestě vedoucí do lesa, zaslechly jsme něco, co se v dálce prodíralo hustým porostem. Bylo slyšet praskání větví. Bála jsem se, že to může být medvěd, a tak jsem řekla svým sestřenicím, ať se schovají a jsou potichu. Jedna moje sestřenice ale začala plakat, a tak jsme jí musely uklidnit a poté jsme jen v klidu seděly. Hluk, který přicházel z lesa za přilehlou loukou, byl stále hlasitější a my jsme poznaly, že jeho původce se k nám přibližuje. Byly jsme schované za velkým padlým stromem a dívaly jsme se směrem odkud vycházely ty zvuky. Nevěděly jsme, zda máme utéct, nebo zda máme dál sedět a být potichu. Snažily jsme se zjistit, zda se domnělý medvěd opravdu blíží k nám, abysme popřípadě mohly utéct. To, co jsme následně uviděly (a ucítily), si však budu pamatovat do konce života. Cítím se poctěna, že mi bylo umožněno vidět to, co vidělo opravdu jen málo lidí. Viděly jsme tvora, který se velmi podobal člověku, ale člověk to přesto být nemohl. Ten tvor byl velmi vysoký a po celém těle byl porostlý černo-hnědou dlouhou srstí. Moje sestřenice si všimly nepříjemného a pronikavého zápachu ve vzduchu, který se objevil souběžně s tím tvorem. Vzpomínám si na tvorovy dlouhé ruce a nohy. Když šel (chodil vzpřímeně po dvou nohách), byl mírně shrbený a ruce mu jakoby visely a houpaly se. Měl tmavý obličej a kulatou hlavu. Žádné uši nebo nos jsem neviděla. V jednu chvíli jedná z mých sestřenic zakašlala, tvor se lekl a poté ihned zmizel zpět v lese. To nám umožnilo následně utéct domů. Když jsme viděly, že ten tvor není medvěd, byly jsme opravdu šokované. Nikdy předtím jsem takové zvíře, které by chodilo vzpřímeně, bylo tak vysoké a mělo tak dlouhé končetiny, neviděla. O co nejspíše šlo, jsme se dozvěděly až o několik let později. Nikdy předtím jsem o bigfootovi neslyšela."

Další incident se údajně odehrál dne 14. června 2012 u města Chilliwack a řeky Vedder. Svědkyně uvádí:

"Dne 14. června 2012 mě ve 2 hodiny ráno probudilo velmi hlasité vytí, které přicházelo od místa, kudy protéká řeka Vedder. Měla jsem v ložnici otevřené okno, a proto jsem to slyšela poměrně zřetelně. Bydlím asi 4 bloky severně od řeky Vedder a takový podivný zvuk jsem nikdy předtím neslyšela. Rozhodně to nebyl člověk, ale zároveň se to ani nepodobalo žádnému zvířecímu zvuku, které jsem ve svém životě slyšela. Ten zvuk se ozýval po dobu asi patnácti minut, přičemž poté bylo úplné ticho. Po deseti až dvaceti minutách jsem ho zaslechla znovu. Původce zvuku se však již o něco vzdálil. Později jsem se o svém zážitku bavila se svými sousedy, kteří mi sdělili, že ten stejný zvuk slyšeli přesně ve stejný čas jako já. Rovněž nevěděli, co to mohlo být. Zajímavé bylo, že i dokonce místní psi, kteří štěkají při každé příležitosti, byli potichu. Byla jsem zmatená a trochu vyděšená. Ráno jsem zavolala mé sestře, která mi zpětně poslala link na stránky The Bigfoot Field Researchers Organization, kde se mi podařilo najít údajný audiozáznam volání bigfoota z roku 1978 pořízený v okresu Snohomish ve státu Washington ve Spojených státech. Ten zvuk byl téměř identický."

Další pozorování se údajně odehrálo 25. září 2007 poblíž malého městečka Canal flats, silnice číslo 95 a jezera Whiteswan. Svědek, lovec losů, uvádí:

"Při lovu v oblasti jezera Whiteswan v září 2007 jsem narazil na stvoření, které smrdělo hůř než všichni medvědi a skunkové, na které jsem kdy při lovu narazil, a to se v divočině pohybuji už více než 35 let. Bylo brzo ráno a zrovna jsem seděl na pařezu, odpočíval jsem a svačil svojí oblíbenou čokoládovou tyčinku, když se ve vzduchu objevil ten odporný zápach. Trvalo mi asi minutu, než jsem našel zdroj oné nelibé vůně. Zhruba 45 metrů po mé pravé straně vzpřímeně stálo něco vylmi vysokého a ošklivého. Velmi jsem se vyděsil a tak jsem sáhl po pušce. To stvoření však zmizelo stejně rychle jako se objevilo. Stejně tak i zápach. Nikdy jsem nevěřil těm příběhům o podivných tvorech, ale teď už ano! Stvoření, co jsem viděl, mělo tmavou srst a velmi svalnaté a zároveň tlusté tělo. Celé setkání trvalo asi minutu a půl."

Stylizované vyobrazení seskveče, dílo Indiánů

z pacifického severozápadu

Další pozorování se údajně odehrálo 30. března 2007 poblíž přímořské obce Ucluelet a jezera Kennedy na ostrově Vancouver. Svědek jménem Rob Wilson-Storey uvádí:

"Dne 30. března 2007 jsem jel po dálnici číslo 4 směrem k Port Alberni a když jsem se nacházel v místě vzdáleném asi 80 km od městečka Tofino, ze kterého jsem vyjížděl, viděl jsem něco, co jsem zpočátku považoval za medvěda překračujícího řeku tekoucí podél dálnice. Poté, co jsem na to upozornil svojí ženu (ta to zvíře bohužel neviděla) jsem se ohlédl zpět. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to nebyl medvěd. Vypadalo to jako lidoop, který se opíral o strom a rukou, která mu vysela dolů k řece, se nejspíše pokoušel chytat ryby plující proti proudu. Jsem si naprosto jistý, že to, co jsem viděl, nebyl medvěd, jelikož jsem jasně viděl obličejové rysy onoho zvířete, které připomínaly lidoopa. Stvoření měřilo přes 2 metry a mohlo vážit tak 220 kilogramů. Mělo srst a na hlavě dlouhé, hnědě zbarvené vlasy, podobné lidským. Vypadalo to jako nějaký jeskynní pračlověk. Jsem si stoprocentně jistý, že to, co jsem viděl, byl seskveč. Na pacifickém pobřeží jsem strávil přes 30 let, tudíž jsem obeznámen s medvědy baribaly i medvědy grizzly. Myslím, že bych dokázal identifikovat i onen strom, o který se tvor opíral."

Další pozorování se údajně odehrálo 1. ledna 2007 poblíž jezera Kennedy. Svědek uvádí:

"Cestovali jsme z městečka Tofino zpět do Victorie, když se nám porouchal náš náklaďáček. To se stalo u jezera Kennedy přímo u velkého skalního útvaru a kousek od odbočky. Na úplně stejném místě se nám auto už jednou porouchalo, ale to je jiný příběh. Byli jsme tam celé hodiny a snažili se odchytit adtahové vozidlo. Asi hodinu po setmění jsem se svou tchýní stála v přilehlé zatáčce a baterkami jsme se snažily projíždějící automobily přimět zpomalit. Obě jsme zahlédly podivnou siluetu vzdálenou asi 12 metrů od nás, jak překračuje silnici poblíž skalního útvaru směrem k jezeru. Vypadalo to, že byla vysoká, hubená a chodila vzpřímeně po svých dvou dlouhých nohách. Postava šla sice pomalu, ale dělala dlouhé kroky a pohybovala se velmi hladce. Horní i dolní končetiny oné postavy byly v porovnání s jejím tělem opravdu velmi dlouhé."

Další pozorování se údajně odehrálo během 3. týdne v červenci roku 2004 poblíž indiánské obce Kincolith. Svědek, domorodý obyvatel obce, uvádí:

"Jednoho dne jsem se vydal chytat ryby k ústí řeky Nass, která protéká indiánskou obcí Kincolith (Ging̱olx) a kde se nachází umělá líheň. Toho dne jsem viděl něco, co jsem nejprve považoval za člověka a o chvíli později za medvěda. Ta věc se nacházela asi 130 metrů daleko ode mě v řece. Já jsem byl na vršku, takže jsem byl výš a měl jsem dobrý rozhled. Zajímalo mě, kdo to tam je, jelikož mi to přišlo jako podivné a nevhodné místo pro plavání nebo koupání se. Takže jsem na onu postavu zahvízdal a zavolal. Myslel jsem si, že je to nějaký turista. Mohl to být i někdo z mých přátel. Dokonce jsem i mával pažemi, abych upoutal pozornost. Jediné, co ta osoba udělala, bylo to, že se vzpřímeně postavila a podívala se na mě. Když se osoba postavila, usmyslel jsem si, že je to nejspíš medvěd. Bylo pozdní odpoledne a pomalu zapadající slunce se zrovna nacházelo jakoby za onou postavou a jeho paprsky se odrážely od vodní hladiny, takže jsem postavu neviděl úplně zřetelně. Viděl jsem však, že tam jen tak stála a dívala se na mě. Znovu jsem zamával rukama. Kvůli nepříjemnému slunečnímu svitu jsem možná neviděl její odpověď. Třeba mi taky zamávala, a já si toho nevšiml. Mohla by mi třeba zamávat znovu tedy, pokud by to byl člověk. Kdyby to byl medvěd, asi by utekl. Tak jsem se tedy vydal po úpatí vršku směrem dolů k řece, abych si zarybařil, přičemž jsem postavu pode mnou nespustil z očí. Na moje volání ani jednou neodpověděla, a to mě trápilo. Stále si hleděla svého. Já jsem si teď taky hleděl svého, ale stále jsem postavu pozoroval. Postava teď ležela ve vodě a cákala kolem sebe, jako by si hrála. Uběhla hodina a stále tam byla, na tom stejném místě. Nakonec se konečně z místa hnula. Postavila se a vyšla z vody vzpřímeně po dvou nohách (nebyl to medvěd). Poté se vydala směrem pryč od mé vesnice, která se nachází hned vedle té části řeky, kde jsme byli my. Ta část řeky, ve které byla ona postava, je mělká, asi 70 centimetrů hluboká (a 50 metrů široká). Když se postavila, odhadl jsem její výšku na dva a půl metru! Ta výška byla opravdu obrovská. Postava měla dlouhé končetiny a neměla žádný krk. Byl jsem zmatený a z celého setkání ve mě zůstalo více otázek než odpovědí. Po celou dobu jsem měl s sebou svého psa, ale ten na stvoření nereagoval. Některým obyvatelům z mé vesnice se rovněž stalo něco podivného. Někteří údajně našli poblíž velké stopy podobné lidským. Jednou v noci několik lidí z různých domů slyšelo zvláštní zvuky. To bylo na podzim roku 2003, asi ve dvě ráno. Slyšeli to skrz zdi svých domů. Říkali, že znají vytí vlků, ale tohle jako vlk neznělo."

Poslední zmíněné pozorování se údajně odehrálo v lednu 1977 v kopcovitém a lesnatém regionu West Kooteneays. Svědek uvádí:

"V lednu 1977 jsme já a můj bratranec viděli mužskou bytost, která vypadala, že je pokryta černě zbarvenou srstí. Stvoření bylo v dřepu a nejspíše si mylo ruce ve vodě. Několikrát jsme na něj zakřičeli, ale nereagovalo na nás. Po chvilce se postavilo. Jeho výšku jsem odhadl na 2 metry. Ihned jsme vzali nohy na ramena. V jednu chvíli jsem se ohlédl, stvoření nás stále pozorovalo."

Příroda v Britské Kolumbii

Příroda v Britské Kolumbii