Šimpanz

Šimpanz

Vědecká klasifikace:	třída savci, řád primáti, infrařád opice, nadčeleď hominoidi a čeleď hominidi
Druhy:	šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) a šimpanz bonobo (Pan paniscus)
Výška:	65 - 95 cm
Váha:	32 - 70 kg (samec), 26 - 50 kg (samice)
Potrava:	všežravec, převážně plody a listy, občas hmyz a maso získané lovem
Místo výskytu:	střední, východní a západní Afrika
Biotop:	africké tropické oblasti s ovocnými stromy

Šimpanz (Pan) je lidoop z čeledi hominidů, který žije v několika oblastech převážně v západní a střední Africe a jehož biotopem jsou tropické oblasti s ovocnými stromy, kde může konzumovat plody, listy, květy, semena, hmyz, ale také drobné a středně velké obratlovce, jako jsou třeba antilopy, mladá prasata či opice. K dalším pochoutkám patří měkká kůra, míza a šťavnatá pryskyřice. Občas také kamenem rozlouskne skořápky ořechů a jiných plodů. Šimpanzi jsou aktivní hlavně ve dne. Šimpanz je náš nejbližší žijící příbuzný z celé zvířecí říše a je nám ze všech primátů nejpodobnější. Náš společný předek s šimpanzem totiž žil před 5-6 miliony lety. Ukazují na to tělesná stavba, jeho genom, chování i inteligence, stejně jako doklady evoluce známé z fosílií (šimpanzi s lidmi sdílejí asi 98,4 % DNA). Šimpanz se dělí na dva druhy, šimpanze učenlivého (Pan troglodytes) a šimpanze bonobo (Pan paniscus). Odhaduje se, že oba druhy se oddělily zhruba před 0,8 - 1,8 miliony let (předci bonobů se odštěpili od šimpanze učenlivého až poté, když se jejich společní šimpanzí předci odštěpili od lidí). Šimpanz učenlivý se dále dělí na 4 poddruhy. Těmi jsou šimpanz čego (Pan troglodytes troglodytes), šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii), šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus) a šimpanz nigerijský (Pan troglodytes vellerosus). Dále se spekuluje, že novým poddruhem šimpanze učenlivého, nebo dokonce i novým samostatným druhem rodu šimpanzů, by mohl být tzv. bilijský šimpanz, který se vyskytuje v oblasti pralesa Bili na severu Demokratické republiky Kongo a od běžných šimpanzů se liší především větším vzrůstem a odlišným chováním. Podle analýzy mitochondriální DNA náleží patrně k poddruhu šimpanze východního. V minulosti kvůli své pověsti "zabijáka lvů", kterou mu přisoudili domorodci, byl tento tajemný lidoop častým předmětem zájmu kryptozoologů (první zprávy o existenci tohoto primáta začaly přicházet začátkem 20. století, analýza DNA byla kvůli nepolapitelnosti zvířete provedena až na přelomu tisíciletí).

Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) v zoologické zahradě

Sociální organizace a chování, potrava, rozmnožování a komunikace

Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) má tmavě (černá nebo šedá) zbarvenou srst, lysé části těla jako uši, tváře, dlaně a chodidla bývají u některých poddruhů světlé. Tváře jsou obvykle růžové, ale s věkem tmavnou až zčernají. Jeho výška obvykle činí 65 až 95 cm a hmotnost od 32 do 70 kg. Samice váží 26 až 50 kg. Přestože je převážně býložravec, tj. živí se rostlinnou stravou včetně různých plodů, listí či pupenů a semen různého druhu, rovněž má rád termity, mravence a živý hmyz. Šimpanzi učenliví se dokonce umí spojit při lovu gueréz, kočkodanů, mladých paviánů a nepohrdnou dokonce ani malou antilopou. Šimpanzi učenliví obývají tropické deštné pralesy, husté stromové savany a křovinatou krajinu. Dokonce žijí i v galeriových a horských lesích do výšky 3 000 metrů nad mořem. Samice rodí po 225 dnech březosti jedno mládě, které zůstává s matkou až do věku 8 let. Zajímavostí je, že každý šimpanz má svůj charakteristický obličej. Šimpanzi jsou zajímaví tím, že pokud se potkají dva, vítají se skoro lidským způsobem. A pokud se osobně znají, dokáží se dokonce políbit, poplácat po zádech či si dokonce podají i ruce. Šimpanz učenlivý žije ve skupinách o 15 až 80 jedincích, během dne se tlupa rozděluje na menší skupinky o 6-7 členech, které si samostatně hledají potravu. Dokáží si vyrobit i jednoduché nástroje, ale nikdy si je neuchovávají, protože si pokaždé vyrobí nové. Například tvarují klacíky a stébla, kterými vybírají termity z termitišť, nebo rozžvýkávají listí, aby si udělali jakousi houbu na vysávání vody z dutin. Také rozbíjejí ořechy pomocí kamenů a používají klacky a kameny jako zbraně. Zajímavé jsou kulturní odlišnosti v rámci mnoha jednotlivých tlup. Šimpanzů učenlivých žije v dnešní době ve volné přírodě cca 100 000 jedinců (uvádí se i počet 350 000 jedinců). Kvůli narušování jejich životního prostředí a kvůli pytláctví však jejich počet dramaticky klesá. V přírodě se šimpanz učenlivý může dožít 35 až 40 let, v lidské péči až 60 let. Dlouho se tradovalo, že se bojí vody, ale dokáží si na ni časem zvyknout. Velmi rádi si vzájemně pečují o svou srst a díky tomu se zlepšuje i jejich případná nervozita. Šimpanz čego je rozšířený v Kamerunu, ve Středoafrické republice, v Rovníkové Guineji, v Gabonu a v Západním a Východním Kongu. Jde o nejmohutnější z poddruhů šimpanze. Samci dorůstají hmotnosti kolem 60 kg, samice přibližně 47 kg. Holé části těla bývají již od mládí tmavé. Šimpanz východní se vyskytuje v Středoafrické republice, v Súdánu, ve Východním Kongu, v Ugandě, Rwandě, Burundi, Tanzanii a v Zambii. Podobně jako u zbývajících poddruhů se váha obvykle pohybuje kolem 43 kg u samců a 33 kg u samic. Holé části těla jsou na rozdíl od šimpanze čego světle zbarvené. Šimpanz hornoguinejský žije v Guineji, v Mali, v Sieře Leone, v Libérii, na Pobřeží slonoviny, v Ghaně a v Nigérii. Šimpanz nigerijský žije v Nigérii a v Kamerunu.

Šimpanz bonobo (Pan paniscus) nebo často jen bonobo, případně šimpanz trpasličí, byl objeven v roce 1928 americkým anatomem Haroldem Coolidgem v belgickém muzeu v Tervuren, kde se nacházela lebka, která byla původně považovana za lebku mladého šimpanze učenlivého. Objev je přičítán Ernstu Schwarzovi, který nález v roce 1929 publikoval. Bonobo se živí stejně jako šimpanz učenlivý, tzn. rostlinnou stravou doplňovanou drobnými bezobratlými a občas i obratlovci. Ačkoliv bonobové se také občas živí např. veverčím masem, na rozdíl od šimpanzů učenlivých nikdy nekonzumují jiné opice. Rovněž jako šimpanzi učenliví používají jednoduché nástroje, jako například větvičky, ze kterých po vytažení z mravenišť olizují ulovené mravence. U bonobů hraje velkou roli ve vztazích uvnitř komunity pohlavní styk. Užívají ho jako pozdrav, při řešení sporů, k usmiřování a jako výměnné zboží za potravu. Rovněž praktikují jako jedinná zvířata některé sexuální aktivity, které jinak provozují jenom lidé. Bonobové se páří hlavně vleže v poloze břichem k sobě (k této poloze je svou polohou přizpůsobena i samičí vulva s klitorisem). Pohlavní styk mají až 40krát denně, ale většinou trvá jen asi čtvrt minuty. Samice údajně prožívají orgasmus. Bonobové nevytvářejí stálé vztahy s jednotlivými partnery. Od šimpanze učenlivého se liší vzpřímenou chůzí, matriarchátem a rovnostářskou kulturou. Samci dosahují hmotnosti asi 50 kg a výšky asi 95 cm. Samice jsou většinou vysoké cca 75 cm. Bonobové mají delší nohy s užšími chodidly, ale kratší ruce a menší hlavu než šimpanzi učenliví. Jejich trup je delší a užší v lopatkách. Nadočnicové oblouky nejsou tak mohutné. Stejně jako šimpanzi učenliví se v přírodě dožívají 35 až 40 let. Většinu času včetně noci tráví na stromech v korunách, kde si každou noc zhotovují z větví a listí hnízdo. Bonobové se nemnoží rychleji než šimpanzi učenliví. Samice nosí a vychovávají mláďata asi pět let a mohou rodit každých pět až šest let. Ačkoli jsou mnohem menší než samci, mají vyšší postavení ve společnosti. Udržují si sociální postavení vzájemnou spoluprací. Žádný samec nemůže dominovat skupině, protože samice se semknou, aby sociální pořádek ubránily. Postavení samce závisí na postavení jeho matky. Vazba mezi synem a matkou během života zůstává silná. Březost samice trvá v rozmezí 220 až 230 dní. Fyzicky a pohlavně dospívají okolo osmého roku života, ale samice mohou poprvé rodit až ve věku okolo 12 let. Kmeny bonobů čítají 50 až 120 jedinců, kteří se ve dne rozdělují do menších skupin o šesti až dvanácti členech. Tyto skupinky nezávisle na sobě hledají potravu. Večer se příslušníci kmene setkají, aby spolu spali. Ve volné přírodě žije cca 10 000 bonobů. Ti obývají deštné lesy jižně od řeky Kongo v Demokratické republice Kongo ve střední Africe. IUCN vede šimpanze bonobo jako ohrožený druh, jelikož je ohrožen narušováním životního prostředí a nelegálním lovem. Stavy šimpanzů bonobo nejsou na rozdíl od šimpanzů učenlivých příliš známy.

Šimpanz bonobo (Pan paniscus)

Šimpanzi jsou velmi inteligentní a jejich chování, jak už je napsáno výše, v mnoha aspektech připomíná chování lidské. Díky dlouhotrvající paměti například zaznamenávají jedince, místa a události. Šimpanzi si rovněž dokážou uvědomit sami sebe. Na rozdíl od většiny ostatních zvířat poznají, že odraz v zrcadle jsou oni sami, a nikoliv jiný šimpanz. Tzv. zrcadlovým testem sebeurčením prošli šimapnzi učenliví i šimpanzi bonobo. Bonobové jím prošli v roce 1994. Šimpanzi bonobo komunikují hlavně hlasovými projevy. Těm my lidé nerozumíme, ale již dokážeme rozeznat některá jejich gesta, která dělají rukama, jako například vyzývání ke hře. Dva bonobové, Kanzi a Panbanisha se dokonce naučili asi 400 slovům, která umějí napsat pomocí speciální klávesnice s geometrickými symboly, a dokážou odpovídat na mluvené věty. Dalším zajímavým příkladem byla samička šimpanze jménem Washoe (září 1965 - 30. říjen 2007), která se jako první zvíře na světě naučila s lidmi komunikovat pomocí amerického znakového jazyka v rámci výzkumného projektu, který zkoumal schopnosti zvířat osvojit si lidské komunikační schopnosti. Washoe se naučila zhruba 350 znaků a projevovala i city a emoce, jako například smutek či zášť. Šimpanzi vedou nejsložitější společenský život ze všech lidoopů (pokud nepočítáme člověka). Ovládají širokou škálu výrazů tváří, tělesných póz, gest, posunků, signálů a zvuků. Na řešení jednoduchého problému v přírodě i v lidské péči dokážou spolupracovat. Ačkoliv je chování šimpanzů ve většině případů ohleduplné a mírné, jedná se o velmi silná zvířata, která mohou člověku způsobit i vážná zranění. Dospělý samec šimpanze má mnohem větší sílu než dospělý muž, a to díky širokému hrudníku a mimořádně silným pažím. Šimpanzi ve volné přírodě provozují souboje a teritoriální potyčky, během nichž například zvedají a házejí velké kameny a kmeny. Někdy také utvářejí jakési "přepadové skupiny", které loví zvířata. Během lovu tyto šimpanzí komanda zvíře většinou roztrhají. Takto mohou útočit i na sousední nepřátelské tlupy. Během těchto útoků mohou i zabít samce nebo unést samice. Byly popsány případy, kdy takovéto útoky v průběhu několika let vedly k vybití sousední tlupy. Válčení šimpanzů je však běžnější, než se dříve myslelo, a nesouvisí s vlivem člověka. Šimpanz se také dopouští kanibalismu.

Mapa výskytu šimpanze

Mládě gorily a šimpanze