Magot bezocasý

Vědecká klasifikace:	třída savci, řád primáti, čeleď kočkodanovití a rod makak
Druh:	jedná se o druh makaka
Výška:	samci cca 63 cm, samice cca 55 cm
Váha:	samci cca 16 kg, samice cca 10 kg
Potrava:	rostliny a hmyz
Místo výskytu:	Gibraltar, pohoří Atlas a Rif v severní Africe (státy Alžírsko a Maroko)
Biotop:	převážně cedrové lesy, také louky, pastviny, křoviny a skalnaté hřebeny plné vegetace

Makak magot či magot bezocasý (Macaca sylvanus) je opice z čeledi kočkodanovitých, která patří mezi tzv. opice Starého světa (úzkonosé opice). Jedná se o jediný druh makaka, který se vyskytuje mimo oblast Asie. Magot bezocasý se vyskytuje v pohořích Atlas a Rif v severní Africe, ve státech Alžírsko a Maroko. Tři čtvrtiny světové populace se nacházejí v pohoří Střední Atlas. Malá populace (asi 300 jedinců) žije rovněž na Gibraltarské skále. Tato populace je stabilní a roste, zatímco populace v severní Africe co do počtu klesají. Zajímavostí je, že se jedná o jedinou populaci divokých opic v Evropě. Kromě člověka v Evropě žádní jiní primáti nežijí. Další česká jména pro magota bezocasého jsou makak berberský, opice berberská a opice turecká. Jméno magot pochází z portugalského slova magot, a to pochází z hebrejského slova Magog, což je název biblické země a kmene, symbolizující nepřítele Božího království na konci časů. Slovo magot je někdy chápáno jako synonymum k Babylónu. Ve středověkých romancích bylo tohoto výrazu užíváno jako symbolu ošklivosti. Srst magota bezocasého je zbarvena žlutohnědě až šedivě. Spodní část těla je světlá. Samci dosahují výšky 63 cm a váhy 16 kg. Výška samic činí 55 cm a váha 10 kg. Samci mají často prominentní ocas. Přední končetiny této opice jsou delší než zadní končetiny. Samice jsou menší než samci. Makak bezocasý nejčastěji obývá cedrové, jedlové a dubové lesy. Rovněž obývá louky, pastviny, křoviny a skalnaté hřebeny plné vegetace. Většina magotů bezocasých však žije v cedrových lesích v pohoří Atlas. Potrava magota obecného se skládá z rostlin a hmyzu. Magot bezocasý požírá všechny části rostlin - plody, semena, sazenice, listy, pupeny, kůru, stonky i kořeny. Běžnou kořistí magota bezocasého jsou hlemýždi, žížaly, štírci, pavouci, stonožky, kobylky, termiti, brouci, motýli, můry, mravenci a dokonce i pulci. Magoti bezocasí se soustřeďují kolem cedrů, protože z nich sloupávají kůru. To dělají z důvodu nedostatku vodních zdrojů. Zajímvostí je, že samci hrají ve výchově mláďat atypickou a zároveň i důležitou roli. Vzhledem k nejistému otcovství jsou samci nedílnou součástí výchovy všech mláďat, se kterými si hrají a starají se o ně. Vytváří se mezi nimi silný vztah. V podstatě všichni dospělí magoti bezocasí všech věkových kategorií přispívají k péči o mláďata. Páření probíhá od listopadu do března. Těhotenství trvá 147 až 192 dní a samice mají obvykle jen jednoho potomka. Mládě dospěje zhruba ve třech až čtyřech letech života. Samci se většinou dožívají 25 let, samice se mohou dožít až 30 let. Skupiny magotů bezocasých, které jsou tvořeny samci i samicemi, čítají od 10 až do 100 jedinců. V těchto skupinách funguje matriarchát. Jednotliví členové skupiny o sebe navzájem pečují a tím se mezi nimi vytváří pouto a zmírňuje se tím stres. Samci magotů bazocasých zasahují do konfliktů a vytvářejí koalice s jinými samci, kteří jsou většinou jejich příbuzní. Široké otevírání tlamy značí u mláďat magota bezocasého jejich potřebu si hrát. Magoti bezocasí jsou známí svým výstražným voláním, kterým se navzájem varují před predátory, jako jsou například leopardi, orli a psi. Magoti bezocasí dokážou rozlišit volání příslušníků své vlastní skupiny s voláním členů jiných, cizích skupin. Matky dokážou rozpoznat díky odlišným akustickým projevům mláďat své vlastní potomky. Magoti bezocasí jsou ohroženi především kvůli težbě dřeva, která probíhá v místech jejich výskytu. Závažným problémem je rovněž pytláctví, ilegální obchod se zvířaty a také je ohrožuje turismus. Od roku 2009 klasifikuje Mezinárodní svaz ochrany přírody magota bezocasého jako ohrožený druh. Zajímavostí je, že řecký král Alexandr (1893 - 1920) byl zabit v důsledku útoku magota bezocasého. Dne 2. října 1920 byl Alexandr při procházce zahradami se psem napaden magotem. Následně následoval boj jeho psa s další opicí. Král byl pokousán na noze a na trupu, než služebníci opice odehnali pryč. Do ran se dostala infekce a Alexandr, který nechtěl, aby byla událost zveřejněna, nebyl řádně ošetřen. Zemřel na sepsi 25. října. Fosílie magota bezocasého byly nalezeny mnohem dále na sever a východ do pevninské Evropy a jsou datované do středního a pozdního pleistocénu. Některé dřívější fosílie mohou být přímo tento druh nebo dřívější, již vyhynulý druh Macaca florentina a nebo přechod mezi nimi. Fosílie identifikované jako M.sylvanus byly nalezeny ve Francii, Německu, Izraeli, Itálii, Rumunsku, Španělsku a Velké Británii. V České republice je magot bezocasý k vidění v Zoo Praha a v Zooparku Chomutov.