Makak červenolící

dubna 20, 2020

Makak červenolící

Vědecká klasifikace:	třída savci, řád primáti, čeleď kočkodanovití a rod makak
Druh:	jedná se o druh makaka
Výška:	samci cca 50 až 75 cm, samice cca 50 až 75 cm
Váha:	samci cca 11 kg, samice cca 9 kg
Potrava:	rostliny, plody, listí, výhony, ovoce, semena, bobule - záleží na lokalitě
Místo výskytu:	Japonsko
Biotop:	hory a lesy (mírné klima)

Makak červenolící (Macaca fuscata), nazývaný též jako makak japonský (japonsky 日本猿 nihonzaru) je jediný druh primáta mimo člověka, který se vyskytuje v Japonsku. Zajímavostí je, že tento druh makaka je nejseverněji žijícím primátem vůbec. Odolávat chladným zimním podmínkám a mrazivým teplotám, které v Japonsku panují převážně na severu ostrova Honšú, je schopný díky velice husté rezavohnědé srsti, který ho chrání. Makakové jsou středně velká zvířata masivní postavy. Mají červenou hlavu a uši, dlouhé licousy a bradku. Mají dlouhé ruce, nohy a převážně hnědé oči, které jsou někdy až světle černé. Tělo makaků červenolících měří 50 až 75 cm a jejich ocas 25 až 30 cm. Samice váží kolem 9 kilogramů, samec 11 kg. Složení potravy toho druhu makaka je závislé na oblasti, kde daná skupina makaků červenolících žije. Jejich potravu tvoří plody, listy a květy nejrůznějších stromů a keřů. Někteří makakové mají rádi sladké brambory, druzí výhonky bambusu a jiní zase trávy a různé druhy plodů. Zajímavostí je, že při hledání potravy se makak červenolící dokáže prohrabat vrstvou sněhu silnou až 1,5 metru. Výzkum, v rámci kterého byly pozorovány různé skupiny makaků červenolících ukázal, že jde o velmi vynalézavé, bystré a inteligentní primáty, kteří jsou schopni osvojit si nové způsoby chování, pokud poznají a pochopí, že je to pro ně užitečné. Například se velmi rádi chodí koupat. V pohoří Nagano žije kolem řady horkých pramenů vyhřívaných blízkou sopkou mnoho skupin makaků červenolících. V silných mrazech se pak do těchto pramenů chodí koupat, ohřívat a hrát s kamínky. Zajímavostí je, že makakové červenolící se proslavili až po zimních olympijských hrách v roce 1998, které se konaly právě v Naganu. Mnoho návštěvníků velké sportovní události bylo zaujato koupajícími se opicemi. Jedním z příkladů osvojení chování je omývání si potravy od písku. Na to údajně přišla samice Imo v roce 1953. Do té doby si totiž makakové červenolící otírali brambory a jinou potravu od písku svýmu tlapkami, což nebylo příliš efektivní a hlavně to trvalo dlouho. Vědci, kteří makaky zkoumali, údajně pohodili bramboru poblíž skupiny makaků, ve které byla i Imo. Ta pohozenou bramboru sebrala a běžela s ní k vodě, kde jí omyla. Zanedlouho to začali dělat téměř všichni členové její skupiny. Makakové červenolící obývají zalesněné lokality především na vysočinách a nižších horách. Skupiny makaků čítají většinou 20 až 100 členů. Tyto skupiny se skládají ze samic, mláďat a několika samců. Větší skupiny však mohou čítat i 500 až 600 jedinců. Zajímavostí je, že ve skupinách panuje přísná hierarchie a každý makak zastává určitou pozici. Jsou zde makakové - vůdci, sluhové i řadoví členové skupiny. O to, kdo se stane vůdcem, se u makaků vede dlouhá řada soubojů, které mohou trvat i několik let. Mladí samci ve stáří jednoho roku opouštějí svou skupinu a sdružují se se svými vrstevníky, vesměs samci, ve zvláštní oddíl a tráví většinu času lezením a pobýváním na stromech. Po určité době se samec připojí k nějaké skupině, ale většinou ne ke své vlastní. Když se tlupa stěhuje na nové místo, pak ji zejména mladí samci chrání zepředu i zezadu. Pokud se skupina zastaví na noc, vytvářejí kolem ochranný kruh, uvnitř kterého klidně a nerušeně spí vedoucí samec i samičky s mláďaty. Samice rodí jedno mládě po 6 až 7 měsících březosti. To se hned po narození drží matčiných chlupů na hřbetě, a zůstává tam několik týdnů. Matka své mládě kojí déle než 1 rok. V přírodě probíhá většina porodů v období od dubna do září. Mladí makakové červenolící pohlavně dospívají ve 3 až 5 letech. Odhaduje se, že v současné době žije na 35 až 50 tisíc jedinců. Populace se však co do počtu snižuje. Ačkoliv se jedná o málo dotčený druh, je ohrožen plantážemi, které jsou vysazovány na místech, kde byly vykáceny původní lesy. Makakové červenolící se ve volné přírodě dožívají necelých 30 let.