Storsjöodjuret

Storsjöodjuret

Švédská jezerní příšera

Místo výskytu:	jezero Storsjön, historická provincie Jämtland, Švédsko
Délka:	cca 6 m
Zbarvení:	šedá až šedo-zelená

I severská země jako Švédsko, které leží na Skandinávském poloostrově, má svoji vlastní tajemnou jezerní příšeru. Vlastně hned dvě. Mají též své místo ve zdejší severské mytologii a ve švédském folkloru. Tou první příšerou je Storsjöodjuret, což v překladu znamená doslova "Velká jezerní příšera". Další název této příšery je Hydogiganta Monstruidae Jemtlandicum a v angličtině bývá nazývána jako Storsie. Toto jezerní stvoření má údajně žít ve vodách jezera Storsjön, které se nachází v historické provincii Jämtland uprostřed Švédska. Údajně má žít v hloubce okolo 90ti metrů. Příšera je popisována jako hadovitý či vodní plaz s ploutvemi na svých zádech. Podle některých popisů má mít prý psí hlavu. Její délka má činit až 6 metrů a občas bývá popisována s několika hrboly na svých zádech. První popis tohoto tvora pochází z jednoho lidového příběhu z roku 1635 a jeho autorem je vikář Morgens Pedersen. Tento popis však nebude příliš důvěryhodný nebo autentický, jelikož se autor v příběhu spíše snaží vylíčit domnělý zrod příšery. Příběh je o dvou trollech, jejichž jména zní Jata a Kata. Ti prý vařili ve svých kotlících, do kterých po několik let přidávali stále více a více přísad, až se z jednoho kotlíku ozval hlasitý nářek a skřek. Z kotlíku pak vyskočila černá, hadovitá postava s kočičí hlavou, která skončila v jezeře, kde se jí zalíbilo. Poté muž jménem Kettil Runske, který údajně lidem přinesl runy - znakové sady, příšeru svázal silným kouzlem, které bylo zároveň vytesáno na kámen na ostrově Frösön. Příšera prý bude svázána do dne, kdy někdo přijde a dokáže přečíst runový nápis na onom kameni. Další legenda byla napsána prolokutorem (prolokutor předsedal nějakému shromáždění) Andreasem Plantinem roku 1685. V ní stojí, že pod oním runovým kamenem je údajně velká hlava hada, jehož tělo se táhne přes Storsjön až po Knyttu a Hille Sand, kde má být prý pohřbený její ocas. Převozník přes jezero, jeho žena a další lidé pak tvrdili, že od doby, co se prý kámen rozlomil na dva kusy, se v jezeře dějí podivné věci a budou se dít do té doby, dokud kámen nebude opraven.

Socha Storsjöodjureta

Další socha Storsjöodjureta

V obou těchto legendách je řeč o skutečném runovém kameni z poloviny 11. století, jehož jméno zní Frösö a jež je nejseverněji položeným runovým kamenem na světě. Na kameni je opravdu vyobrazen veliký jezerní had. Runy na kameni rovněž vypráví o jistém muži jménem Austmaor, což měl být syn Gudfasta a který do provincie Jämtland přinesl křesťanství. Kámen byl skutečně kdysi rozlomen na dva kusy a poté opraven. Zájem o příšeru vypukl okolo roku 1890. Po několika údajných pozorování byl založen spolek místních obyvatel, který měl za cíl záhadnou příšeru ulovit. Spolek dostal podporu i od tehdejšího švédského krále Oskara II. Od té doby bylo zaznamenáno mnoho svědectví a zpráv o pozorování. Ačkoliv nebyly učiněny žádné vědecké poznatky či objevy, místní na tuto příšeru stále věří. V srpnu roku 2008 však jeden filmový štáb tvrdil, že příšeru zachytili na film. Jejich infračervené kamery, které byly součástí jejich vybavení, údajně vykazovaly endotermní masu v jezeře. V roce 1986 Jämtlandská krajní správa oznámila, že příšera může být nějaký zatím vědou nepopsaný ohrožený druh a udělili jí chráněný stav. Stalo se tak v době, kdy městečko Östersund, které je jezeru položené nejblíže, slavilo 200 let od svého založení. V listopadu roku 2005 však toto oznámení stáhli. Samotná příšera se má údajně vyskytovat spíše v létě a údajně umí velmi rychle plavat. Má mít velké, tmavé oči a rovněž velmi silný ocas. Při plavání má vydávat podivné zvuky. V roce 1893 v lokalitě jménem Hackas, muž jménem Aron Anderson ještě s několika dalšími lidmi údajně pozoroval zvláštní červenošedé zvíře, které mělo údajně hlavu koně s bílou hřívou. Zvíře mělo plavat daleko od břehu. 14. července 1931 měli muži jménem Anders Bergqvist a Jonas Hansson poblíž lokality Myrviken pozorovat ve vodě dva zvláštní hrboly. 12. srpna 1947 byla příšera zpozorována v lokalitě Assjön. Anna Rahm tehdy zpozorovala 3 metry dlouhé zvíře, které mělo šedou barvu, silný ocas a velké uši. Stvoření prý vyplazovalo jazyk a "koulelo" očima. 18. června roku 1984 bylo na břehu jezera nalezeno embryo, které je připisováno příšeře. Od roku 1985 má být uloženo v muzeu provincie Jämtland. V červenci roku 2000 v lokalitě jménem Brunflo jedna žena údajně spatřila hadí monstrum, jak plave zhruba 30 metrů daleko od pobřeží. Stvoření mělo být dlouhé až 8 metrů a mělo mít zlatavou barvu s načervenalým ocasem.

Runový kámen Frösö, který je ze všech runových kamenů položený nejseverněji

Jezero Storsjön

Další švédskou jezerní příšerou je Gryttie, která má údajně přebývat v hlubinách jezera Gryttjen, které se nachází v historické provincii Hälsingland v centrálním Švédsku. Toto jezero leží poměrně hluboko v lesích mezi městy Ljusdal a Hudiksvall. Gryttie je součástí lokálních legend provincie Hälsingland. Během doby od začátku 19. století bylo sice zaznamenáno mnoho svědectví a zpráv o pozorování, avšak žádné z nich nebyly plně zdokumentovány. Jezero má být hluboké až 35 metrů, avšak místní pokusy se sondážními přístroji dokázaly, že se na dně jezera nacházejí díry hluboké až 91 metrů. Gryttie má mít obdobnou podobu jako Storsjöodjuret - má jít rovněž o nějakého dlouhého vodního hada. V roce 1985 vznikla skupina "Gryttie-group", která začala provádět systematické zkoumání jezera, přičemž využívali podvodní kamery a námořního robota "Lady Bird", který prováděl skenování za pomocí sonaru. Podle mnohých názorů by zdejší jezerní příšery mohly být sirény (Sirenia), býložraví savci pobřežních vod, kteří jsou též nazýváni jako ochechule. Mohlo by se jednat například i o sumce velkého (Silurus glanis), který se vyskytuje téměř po celé Evropě. Příšera by rovněž mohla být zaměňována s plavajícími kusy dřeva či s vlnami, které vytvářejí čluny a lodě.