Arulataq

Chlupatý muž z Aljašky

Místo výskytu:	Aljaška, Kanadské arktické souostroví a Grónsko
Výška:	cca 3 m
Zbarvení srsti:	černá, tmavá, hnědá

Arulataq, známý též jako Toonijuk, Na'in nebo Kartáčový muž, je označení pro záhadného chlupatého tvora, který má údajně obývat rozlehlé a drsné tundry v jihozápadní části Aljašky. Arulataq znamená v Inuitštině netvor který řve (Inuitština je skupina jazyků Inuitů tradičně používaná v arktických oblastech Severní Ameriky a částečně v subarktických oblastech na poloostrově Labrador). Počet svědectví a zpráv o pozorování této aljašské varianty bigfoota, která se má údajně vyskytovat v aljašské divočině, je mnoho. Nejčastěji bývá tento tvor popisován jako cca 3 metry vysoký, s těžkýma a velmi dlouhýma rukama a vydávající příšerný řev, který je slyšet na kilometry daleko. Tento tvor je údajně aktivní v noci, kdy například krade ryby z úlovků nepozorných rybářů či pořádá tiché nájezdy na kempy a tábořiště. Aljašskému chlupatému muži rovněž bývají občas připisovány záhadná zmizení lidí a psů, nebo jejich úmrtí. Tento tvor je pevnou součástí zdejšího inuitského folkloru a příběhy o něm jsou rozšířené od Aljašky, přes Kanadské arktické souostroví až po Grónsko. Inuitské příběhy tvrdí, že tito tvorové jsou velmi vysocí, velmi chlupatí a údajně si dokáží vyrábět a používat velmi primitivní nástroje z kamenů a zvířecích kostí. Jsou též velmi dobří lovci. Údajně si budují kruhovitá tábořiště z kamenů a velrybích žeber (jako střecha jim pak údajně slouží zvířecí kůže). Jsou prý masožraví, nebezpeční a divoce bojují i mezi sebou. V Grónsku, kde je tento tvor nazýván jako Toonijuk, zdejší Inuité tvrdí, že se oblékají do jakéhosi primitivního "kožichu" z peří, přičemž více na západ prý chodí oblečeni v oblečení ze zvířecí kůže. Katharine Scherman, americká spisovatelka a badatelka, se několikrát o legendách spojených s Arulataqem ve svých knihách zmínila:

"Do roku 1902 na ostrově Southhampton žil

velmi primitivní kmen lidí Thule, a některé

jejich zvyklosti se velmi podobaly údajným

zvyklostem Toonijukeho."

(Thule, nebo též proto-Inuité, byli předkové

dnešních Inuitů)

V roce 1955 Schermanová navštívila údajné obydlí Toonijukeho na ostrově Bylot (že se jedná o obydlí Toonijukeho tvrdili Inuité z ostrova Baffin). V jednom malém izolovaném údolí objevili sérii malých kruhovitých kopečků. Bylo znát, že tyto kopečky byly předtím opatřeny střechami a kolem se válely kosti velryb. Na Schermanovou a členy její výpravy zapůsobily schopnosti a způsob, jakým původní stavitelé tyto obydlí dokázali zahloubit do permafrostu (věčně zmrzlá země) jen s pomocí kamenů a kostí. Je velmi zajímavé, že se tyto kruhovité domky velmi podobají neolitickým kruhovitým obydlím, které byly nalezeny v oblasti jižních Shetland, Orknejí a Hebrid na pobřeží Skotska. Tyto jsou rovněž kruhovité, jsou zabořeny do země, jsou obehnány kamennými zdmi a jejich střechy jsou vyrobeny z velrybích žeber a zvířecí kůže. I Inuité v dnešní době stále staví svá obydlí s pomocí velrybích žeber a zvířecí kůže. Tudíž až na pár vyjímek se shodují s obydlími, která jsou připisovány Toonijukemu či Arulataqovi. Teď však zpět k očitým svědectvím a zprávám o pozorování (skoro ve všech internetových a novinových článcích a televizních dokumentech však tohoto záhadného chlupatého tvora, který se údajně vyskytuje na Aljašce, nazývají normálně bigfoot). Několik těchto svědectví bylo zpracováno v dokumentu Aljašské příšery a záhady z roku 2009. Rybář Thomas Fisher, který navštěvuje divoké a velmi vzdálené části Aljašky a který je velmi dobrý v plavbě s říční lodí a rovněž zná nazpaměť mnoho tras plavby, údajně spatřil bigfoota ještě se svým kamarádem Oliverem. Zrovna byli v oblasti Yakobi Cove v jihovýchodní Aljašce, kde na noc ukotvili svou loď. Druhý den ráno, když Thomas a Oliver byli na palubě své lodi, náhle spatřili obrovského medvěda grizzly, který byl nedaleko na pláži, asi 100 metrů od mužů (medvěd grizzly je nejobávanějším aljašským predátorem). Thomas prohlásil, že medvěda grizzly viděl během svých plaveb již mnohokrát. Medvěd kterého pozorovali, prý mohl mít dobrých 3,3 metru, pokud by se postavil na zadní. Medvěd se mužů vůbec nebál a hleděl si svého. Medvěda pozorovali více než 10 minut, avšak poté se jeho chování změnilo. Medvěd náhle ztuhnul, jakoby větřil nebezpečí, a pak s velkou rychlostí utekl do lesa a zmizel. To upoutalo pozornost Thomase a Olivera, jelikož to bylo na medvěda grizzly velmi neobvyklé chování. Náhle se z houštin na levo od pláže vynořil obrovský tmavý chlupatý objekt, který šel vzpřímeně po dvou nohách a na mýtince u pláže se zastavil a pak asi 15 sekund na oba muže rybáře. Thomas si nejprve myslel, že je to jen další medvěd, ale zvláštní tvor byl chlupatý a vypadal jako obrovitý člověk. Thomas je od té doby přesvědčen, že to, co viděl, byl bigfoot. U pobřeží jihovýchodní Aljašky zůstává neobydlených téměř 1100 ostrovů, izolovaných od pevniny, a setkání Thomase Fishera s bigfootem je jen jedním ze stovek zaznamenaných v této oblasti. Na mýtině na ostrově Prince z Walesu se zase nacházejí cedry, které jsou zaraženy do země 2 - 2,5 metru s kořeny tyčíčími se k nebi a které mohou vážit až 450 kg. Tímto si údajně zdejší bigfooti značí své teritorium. Muž jménem Al Jackson, domorodec, který na ostrově Prince z Walesu žije od nepaměti, si myslí, že k setkáním s bigfootem zde dochází velmi často. Jeden jeho přítel mu vyprávěl, že když byl ještě mladý, jeden lovec ho varoval, že jestli chce jít lovit na zdejší horu, musí dávat pozor na "černé gorily", které tam žijí. Woody Anderson, který je rodilý obyvatel Aljašky a který se živí lovem, rybolovem a vyřezáváním, údajně viděl bigfoota během jedné z jeho loveckých výprav na ostrově Prince z Walesu, kde byl se svou sestrou. Když v noci přespávali v lese v autě za deštivého počasí, Anderson údajně spatřil bigfoota velmi zblízka přes okna svého automobilu. Bigfoot si je prý prohlížel. Vyděšný Anderson poté zařval a bigfoot utekl pryč. Je rovněž přesvědčený, že to co viděl, byl bigfoot.