Záhadní opolidé ze Střední Ameriky

Záhadní opolidé ze Střední Ameriky

Tajemní trpaslíci z Yucatánu, Mexický bigfoot a

démoni z Mayské a Aztécké mytologie

Místo výskytu:	Belize, Honduras, Nikaragua, Guatemala, Mexiko
Výška:	1 m - 3 m
Zbarvení srsti:	černá, hnědá

Země Střední Ameriky, což je pomyslná část amerického kontinentu, jsou proslulé svojí bohatou a zajímavou historií. Území takzvané Mezoameriky, což je geografická oblast která zahrnuje střední a jižní Mexiko (především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca), Belize, Guatemalu, Honduras a Salvador, bylo dříve osídleno bohatými a značně pokročilými civilizacemi, jako byli Mayové, Aztékové, Toltékové a další. Tyto civilizace jsou také opředeny mnoha záhadami. Dodnes se zde používají mezoamerické jazyky. Oblast Mezoameriky je tudíž území sahající od jižních hranic mayského osídlení až po severní hranice Aztécké říše. Za Střední Ameriku se obecně považuje oblast sedmi nezávislých států - Guatemala, Honduras, Belize, Salvador, Nokaragua, Kostarika a Panama (historicky byly tyto státy, kromě Belize a Panamy, sdružené v generálním kapitanátu Guatemala, který spadal pod místokrálovství Nové Španělsko). Občas se k nim připočítává i mexický Yucatán a některé mexické státy na jihu, někdy i celé Mexiko. Ale teď už zpět k Mayské a Aztécké mytologii. Jak Mayové, tak i Aztékové vyznávali velké množství bohů, démonů, duchů, hrdinů a přírodních sil. Jak navíc Aztékové osídlovali území ostatních civilizací, při podrobování zdejších kmenů přebítali i jejich bohy. V dnešním mexickém folkloru jsou legendární tvorové nazýváni jako Chaneque. Chaneque jsou v podstatě něco jako irští Leprikóni nebo islandští Elfové či jiní skřítci. Jako Quinametzin jsou zase nazýváni více než 3 metry vysocí a více než 300 kg těžcí obři, kterým je připisována stavba velké pyramidy ve městě Teotihuacán. Ale teď už k záhadným, chlupatým opolidem, trpaslíkům a obrovitým opicím, které se tu údajně mají vyskytovat a jsou rovněž součástí zdejšího folkloru.

Quinametzin

Ve státech Belize a Honduras jsou tito tvorové nazýváni jako Sisimito nebo Itacayo. Údajně se jedná velké, po dvou nohách, vzpřímeně chodící tvory, které vypadají jako gorily. Mají mít velmi hustou srst, která má mít černé až hnědé zbarvení. Jsou známi i ve státech Guatemala, Nikaragua a v jižním Mexiku. Tyto humanoidní bytosti jsou mnohem větší než průměrný obyvatel Střední Ameriky, na rukou mají 4 prsty, nemají kolena a jejich obličej má opičí rysy. Říká se, že mají obrovskou sílu a jednou ranou dokáží zlomit něčí kost. Garífunové, kteří žijí na karibském pobřeží, tyto tvory nazývají jako Sismidu. Název Sisimito vznikl z aztéckého slova (řeč Nahuatl) Tzitzimitl. Legendy a příběhy o těchto tvorech se různí. V Honduraském folkloru a legendách se Sisimitovi připisuje vlastnost milovníka lidských žen. Když si údajně nějakou vyhlédne a chytí ji, již nikdy nikdo ženu víckrát nespatří. Honduraský cestovatel a historik Jesús Aguilar Paz (1895 - 1974) uvedl, že Sisimito žijí v nejvyšších místech honduraských hor, konkrétně v nepřístupných jeskyních, které se tam nacházejí. Aguilar také vysvětluje, že Sisimito se živí lesními plody z hor a že se nejedná o masožravá stvoření či šelmy/lovce. Navzdory tomu však Sisimito občas sejde z hor k lidským vesnicím, kde si počíhá na nějakou ženu, zmocní se jí, odnese si ji do své jeskyně a tam ji znásilňuje. Mnoho lidí si ještě s úžasem a zároveň s hrozením vzpomíná na příběhm jedné ženy, které se údajně podařilo uniknout z jeskyně, kam jí unesl Sisimito. Když údajně utíkala pryč z jeskyně, opičí muž Sisimito jí pronásledoval. Poté prý naštvaný Sisimito svrhl do řeky jejich tři děti, napůl lidi a napůl opice. V Belizských legendách se rovněž věří, že Sisimito rád hostuje na lidech a provádí jim různé útrapy. Říká se zde: "Jste-li muž a podíváte se mu přímo do očí (a poté utečete), do měsíce zemřete. Jste-li žena a podíváte se mu přímo do očí (a poté utečete), váš život bude prodloužen." Příběhy o Sisimito se vyprávěli v táborech, kde bydleli a pracovali řezači mahagonu. Ve vesnicích jako Ranchita či Hill Bank se tyto příběhy předávají po generace. Říká se, že Sisimito žije ve vysokých lesních oblastech, v jeskyních a ve skalnatých oblastech. V okrese Toledo místní domorodí obyvatelé věří, že Sisimito žije už jen v pár odlehlých oblastech, kam se stáhnul díky těžbě dřeva a kácení pralesa. Zde se údajně jeho strava skládá ze syrového masa a ovoce. Když údajně pojídá člověka, nejprve jeho tělo rozčtvrtí. Ačkoliv je divoký a zlý vůči lidem, bojí se vody a za každou cenu se vyhábá psům. Podle legend může přijímat lidskou podobu a poté láká lidi ven z vesnice a zabíjí je. Kvůli těmto údajným vlastnostem je zaměňován s mayským ženským démonem Xtabay, který pochází z Yucatánu, a nebo s dalším ženským démonem, La Llooronou. Věří se zde, že o nedělích a o svátcích Sisimito vyčkává na číhá na lidi, kteří zabloudili do buše. Poté své oběti sleduje (údajně dokáže stopovat podle lidksých stop) a když je chytí, utrhne jim palce. Údajně také zabíjí lidi, kteří zbytečně napadají zvěř a nebo ničí les.

Sisimito

Sisimito

V Nikaragui se tomuto tvorovi říká Xipe. Toho údajně v roce 1968 chytila skupina místních venkovanů v jedné jeskyni. Ti poté zapálili okolní křoví. Jednalo se o skvělou příležitost získat kostru tohoto záhadného tvora, jelikož ohořelá kostra byla poté v jeskyni nalezena. Bohužel ji nikdo neuchoval. V chicagském Fieldově muzeu přírodních věd se však dochovala "maska" tvora podobného opici, kterou do kamene vytesali příslušníci kmene Guetarů z Kostariky (1200 - 1500 po Kr.). A byly také objeveny sochy bytostí podobných gorilám v rozvalinách měst skrytých v deštných pralesích Střední Ameriky. Na Yucatánském poloostrově v Mexiku má údajně žít záhadný Alux, který je součástí mayského folkloru. Samci jsou popisováni jako trpasličí humanoidi s plnovousem a oblečení do oděvu, kterému se říkalo hupila a nosili ho Mayové. Někdy lze zahlédnout i samici Aluxů, s velmi dlouhými tmavými vlasy a ve stejném šatě jako samci. V roce 1977, jednou pozdě k večeru, zahlédl mladý Xuc, mayský správce povodí, vousatého, asi metr vysokého Aluxe ve starém mayském zděném městě Mayapán (bývalém hlavním městě Mayů). Alux měl neobyčejně rozměrnou hlavu, na sobě hupilu a přes záda velkou mačetu. Když Xuc přišel blíž, začal na něj vystrašený Alux metat značné množství malých hliněných kuliček a zmizel v noční temnotě. Zajímavé je, že před mnoha rozbořenými mayskými chrámy v Yucatánu stojí jeden nebo více malých kamenných "domků" s dveřním otvorem vysokým necelý metr. Vědci považují tyto podivné stavby za náhrobky svatých, avšak současní Mayové říkají, že to byly domy privigelovaných Aluxů. V netropické části Mexika zase mají svého "Mexického Bigfoota". Říkají mu El Cuatlacas. Cuatlas znamená v překladu strážce lesa.Jednou v létě roku 2011 se Héctor López a jeho dva přátelé vydali na ilegální kácení starých borovic. Stromy káceli v jednom starém borovicovém lese v mexickém státě Puebla, daleko od lidského osídlení. Už ve dne při práci zaslechli podivné zvířecí zvuky, které si však k žádnému jejich známému zvířeti nemohli připojit. Zvuky se pomalu přibližovaly a za den je zaslechly ještě několikrát. K večeru, když už měli pokáceno pár desítek stromů, zanechali práce a rozdělali oheň. Měli v plánu naložit jejich náklaďáček dřevem a odjet s východem slunce. Po tom, co se setmělo, poblíž ohniště zaslechli zvuky, které slyšely ve dne, ale mnohem blíž a hlasitěji. Něco velkého se prodíralo křovisky kolem nich. Náhle se mezi křovisky objevil téměř 3 metry vysoký tvor, který stál vzpřímeně jako člověk a byl pokryt tmavou spletenou srstí. Stvoření popadlo jeden z kmenů stromu zamířilo si to k nákladnímu vozu. Jeden ze tří mužů se ho snažil zastřelit, avšak tvor pokračoval v chůzi dál. Všichni tři poté rychle utekli ke staré lesní cestě, po které sem přijeli. Po chvíli potkali pár lesních rangerů. Když jim muži popsali to, co zažili, rangeři jim nevěřili a chtěli po nich, aby je muži dovedli k místu jejich "tajné" operace. I když nenašli žádné stopy, které by naznačovaly přítomnost chlupatého obra, nákladní automobil mužů byl naprosto zdemolovaný. Jeden z rangerů poté řekl, že to, co viděli a to, co zdemolovalo automobil, byl El Cuatlacas, mexický bigfoot, který žije ve vysokých lesních oblastech v centrálním Mexiku. Héctor López o svém zážitku pověděl Carlosu Evia Cervantesovi, reportérovi mexických online novin SIPSE.com. Článek o tomto pozorování se na stránkách objevil 2. listopadu 2016. Ve středomexickém státě Puebla se nachází mnoho starých, rozlehlých a hlubokých lesů, které jsou chráněny vládou a které jsou v mnoha místech nedotčené. Puebla je rovněž domovem tří nejvyšších hor Mexika, včetně Popocatépetlu.

Alux

El Cuatlacas