Záhadní opolidé z Jižní Ameriky

Záhadní opolidé z Jižní Ameriky

Z džunglí Amazonie, přes vysoké Andy až po argentinské pampy

Místo výskytu:	Brazílie, Venezuela, Kolumbie, Bolívie, Argentina, Peru, Guyana a další státy
Výšk a:	1,5 m - 5 m
Zbarvení srsti:	rezavě hnědá, tmavohnědá, černá

Rozhodl jsem se všechny záhadné opolidi Jižní Ameriky shrnout do jediného článku, jelikož kdybych o nich psal jednotlivě, o moc dlouhé články by se nejednalo, protože například na rozdíl od Kanady či Spojených států je počet hlášení o setkání s gigantickými opolidmi v Jižní Americe mnohem nižší, bohužel. To samé plánuji udělat i s článkem o opolidech ze Střední Ameriky. Je to zřejmě způsobeno tím, že amazonský prales je mnohem řidčeji osídlený a velká část původního indiánského obyvatelstva nemá kontakt s civilizací. Ovšem i zde mají tito opolidé mnoho lokálních jmen - v Peru mu říkají buď Tarma nebo Isnachi, v Guyaně Didi, ve Venezuele Vasitri, v Kolumbii Širu, v Brazílii Mapinguary a v Argentině Ucumar zupai (v překladu Ďábelský medvěd). Tito záhadní opolidé mají ještě jeden název, jímž se označují všichni záhadní opolidé Jižní Ameriky - Marikoši. Ostatně o Marikoši se zmiňuje i britský archeolog, kartograf, dělostřelecký důstojník, cestovatel a objevitel Percy Fawcett, který se s nimi měl údajně setkat v roce 1914. Údajně byli velmi chlupatí, žili ve vesnicích a používali luky a šípy. Dorozumívali se vrčením a žili severovýchodně od domorodého indiánského kmene Maxubi. Ovšem vraťme se ještě zpět k Mapinguarymu. Toto pojmenování se někdy, zejména v jižních oblastech Brazílie a v Argentině, užívá pro zcela jiného velkého živočicha, vědě rovněž dosud neznámého. Jde o obrovského chudozubého savce z příbuzenstva lenochodů, možná mylodona, který ještě nedávno v Jižní Americe žil a který tu možná podle některých svědectví přežívá v odlehlých pralesích dodnes. Ten ovšem nemá s hominidním mapinguarym ve zde užívaném slova smyslu nic společného. Stejně tak zde nebudeme zařazovat ani tzv. De Loysovu opici, o které jsem psal už v samostatném článku dříve. Jednalo se o záhadného tvora, který byl roku 1920 zastřelen na venezuelsko-kolumbijské hranici. V nejlepším případě se totiž nebude jednat o lidoopa ani o opočlověka, ale o nějaký neznámý druh obrovité opice (v některých oblastech Venezuely ji dle zjištění expedice amerického zoologa Marca Millera z roku 1990 nazývají Salvache a neodvažují se ji zabít, neboť jí přisuzují magické schopnosti). A poté je tu název Mono Grande (ve španělštině Velká opice). Tímto názvem se nazývají záhadné obrovité opice, ne však lidoopové nebo opolidé, které byly spatřeny v Jižní Americe. První formální záznam o těchto záhadných obrovitých opicích pochází z roku 1533, kdy Pedro Cieza de León zaznamenal svědectví a zprávy o pozorování od místních domorodých indiánů a od španělských osadníků. Tito tvorové byli nazváni jako marimondas nebo maribundas. Ve svých spisech se o nich zmiňuje i anglický spisovatel, básník, voják a cestovatel, sir Walter Raleigh, který si zaznamenal pár krátkých poznámek o obrovitých opicích z Jižní Ameriky. Osobně žádného takového tvora nikdy neviděl, avšak svědectví považoval za velmi důvěryhodná (zapsal si, že zprávy o pozorování byly všudypřítomné a důsledné). Německý přírodovědec Alexander von Humboldt, který cestoval po Jižní Americe počátkem 19. století, zaslechl mnoho příběhů od indiánů z oblati řeky Orinoko, které vyprávěly o chlupatých tvorech podobným lidem nazývaným Salvache (v překladu divoký), o kterých se podle Humboldta povídalo, že unášejí ženy, budují chatrče a příležitostně jedí lidi. Uvedl, že jak místní indiáni, tak i misionáři těmto příběhům věří. Ovšem rovněž uvedl, že by se mohlo jednat i o mýty, které byly "přivezeny" ze Starého světa.

Percy Fawcett se setkává s Marikoši

První zpráva o gigantických brazilských opolidech pochází z roku 1914. Tehdy jeden cestovatel narazil v oblasti Cordilhiera dos Perecis na obrovské, chlupaté, lidem podobné bytosti bez oděvu, které byly podle jeho mínění jen málo nad úrovní zvířat. Krátce nato přicházejí ze státu Matto Grosso informace o obrovských opolidech - Mapinguary, kteří útočí i na člověka a zabíjejí dobytek, jemuž vytrhávají jazyky. Zpráva z Amazonie (odkud pochází nejvíce hlášení) ze srpna 1958 od horního toku Ria Negro hovoří dokonce o dvou obrech porostlých rezavou srstí, kteří byli údajně vysocí přes 5 metrů. Tito tvorové údajně unáší bezbranné indiánky a plodí s nimi děti. V Jižní Americe po těchto záhadných opolidech osobně pátral i český spisovatel, zoolog a cestovatel Jaroslav Mareš, z jehož knížek hodně čerpám.

"Při své cestě k tajemné mesetě Kurupira v roce 1978

jsem od misionářů v osadě Porto da Maloca slyšel o tom,

že se místní indiáni Waikové obávají podivných mohutných

lidoopů mapinguary, porostlých rezavou srstí, kteří údajně

v okolí žijí. Mají být velcí nejméně jako člověk, někdy však

i vyšší, největší samci mohou dosáhnout dvou metrů i více.

Jde prý o útočné tvory, mimořádně silné a svalnaté, člověku

nebezpečné. Víc jsem se o nich nedozvěděl."

- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš

Tito tvorové se údajně pohybují vzpřímeně na zadních, jejich tvář připomíná více gorilu než člověka, jsou porostlí rezavě hnědou až tmavohnědou srstí a většinou žijí samotářsky, i když ojediněle jsou hlášena pozorování menších skupin, pravděpodobně širších rodin. Svědci hovoří o silném zápachu a v případě, kdy se přímo neobjeví, se z pralesa ozývají typické pronikavé hvízdavé zvuky. V Brazílii přchází nejvíce zpráv z pralesních oblastí států Amazonas, Roraima, Acre a Mato Grosso. V letech 2001 - 2003 byl zase podle policejních zpráv obrovitý opočlověk mnohokrát pozorován v deštném pralese provincie Salta v severní Argentině. Jeho výskyt byl hlášen z oblasti Arroyo Salado asi 6 km od městečka Rosario de la Frontera, ležícího 150 km jižně od Salty, hlavního města provincie. Výška tohoto opočlověka byla přes 2 metry. Byl mimořádně mohutný, svalnatý, chodil výlučně po dvou a měl tmavohnědou nebo černou srst. Celkovou stavbou těla se prý značně podobal člověku. Napadal údajně středně velká i velká zvířata a útočil i na lidi. Našly se ohlodané kosti hříběte, které zabil a sežral. První zpráva pochází z roku 2001 a podal ji argentinský farmář Rogelio Martinez, jemuž mapinguary údajně pravidelně decimoval stav jeho domácího zvířectva. 13. ledna 2003 stejného tvora spatřil i Pedro Villaba, obyvatel osady Saldado Madrid. Byl časně ráno probuzen hlasitým štěkotem a vytím psů. Když vyhlédl z okna, onoho tvora spatřil. Byla to prý údajně obrovská chlupatá postava, která připomínala člověka a když šla, kolébala se ze strany na stranu. Nezávisle na tomto případu hlásily téhož dne podobné setkání i dvě ženy, matka s dcerou, žijící nedaleko. Eleuteria del Carmen Alvarez a Nerida del Valle Marearena vypověděly, že zhruba kolem třetí hodiny ráno začal jejich pes divoce výt, běhat kolem boudy a celkově vykazoval známky vysokého strachu a zneklidnění. Obě ženy vyhlédly z okna a na to chlupatého tvora okamžitě spatřily. Byl prý děsivý, silný, mohutný a celý porostlý hustou srstí. Zvláštní tvor se prý na ně nachvíli ohlédl, avšak pokračoval v chůzi pryč. Poté však slyšely z dálky i další psi ze sousedství. Pracovník municipality městečka Rosaria de la Frontera Patricio Saldano a jeho rodina prožili podobnou hrůzu v neděli 23. února 2003 okolo desáté hodiny večer. Psi opět začali bláznivě štěkat, výt a běhat kolem ohrady pro prasata jako smyslů zbavení. Saldano vyšel se silnou baterkou v ruce ven, aby zjistil, co se děje. "Nemohl jsem tomu uvěřit. Necelých deset metrů ode mne stálo na dvou nohou hrozné chlupaté zvíře, o kterém jsem už slyšel od lidí. Vypadalo jako obrovitá opice. Nevydalo žádný zvuk, jen na mne upřeně hledělo rudýma očima a co chvíli pohnulo pažemi, aby odehnalo psy, kteří na něj doráželi, ale neodvážili se zaútočit." uvedl. Rovněž uvedl, že to, co viděl, bylo jednoznačně zvíře, které ale chodilo po dvou. K polapení záhadného tvora byla zorganizována rozsáhlý akce, podporována policií, který byla zahájena 28. února 2003. 30. srpna 2003 podali zajímavou zprávu dva sportovci, Humberto Sosa a Susana Romano, kteří v této oblasti trénovali na závody v biatlonu. K události došlo na zalesněné cestě na úpatí hory Cerro Termal asi v pět hodin odpoledne. Sportovci právě vyběhly z ohybu cesty, když ja zaujal zvláštní zvuk praskajících větví na kopci nad nimi. Na okamžik zahlédli zvláštní tmavou obrovitou postavu, která si razila cestu křoviskami. Když ještě chvíli v naprosté tichosti čekali, záhadné zvíře vyskočilo z křovisek. Humberto vzpomínal:

"Vypadal skutečně jako obrovitý lidoop. Byli jsme vyděšeni

a rozhodli se utíkat, jak nejrychleji to šlo, k volnému neza-

lesněnému prostranství. Nicméně se zdálo, že nás sleduje.

Běžel paralelně s námi po svahu asi deset metrů níže. Pro

člověka by bylo nemožné pohybovat se tak rychle v tak hustém

křovinatém prostoru. Hmotnost tohoto tvora musela být ohromná."

- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš

Nakonec se jim podařilo zachránit, avšak trénovaná atletka byla na pokraji zhroucení, třásla se a plakala. Později přiznala, že měla obrovský strach, jelikož o únoesch žen tímto tvorem toho slyšela hodně, i když těm řečem nikdy nevěřila. Humberto rovněž změnil názor. Také slyšel mnoho historek, ale nikdy jim nevěřil, poněvadž to připisoval masové psychóze nebo hysterii. V roce 1987 mykolog Gary Samuels z newyorské Botanické zahrady musel v guyanském pralese padnout k zemi, když spatřil asi 1,5 metru vysokého vlasatého opočlověka, který se pohyboval po zadních končetinách a o přítomnosti Samuelse, krčícího se u země, zjevně neměl ani tušení. Při chůzi občas vykřikl "hů". V Argentině se v některých oblastech tomuto tvorovi říká rovněž Ucumar zupai (v překladu Ďábelský medvěd). Ucumar je místní pojmenování medvěda brýlatého(Tremarctos ornatus), jediného medvěda žijícího v Jižní Americe, a to ještě ne v Argentině, ale v Andách. Jde o jediného dnes žijícího příbuzného vymřelého druhu Arctodus simus, největšího medvěda všech dob. Medvěd nrýlatý je však proti němu trpaslík, na zadních by dosáhl výšky jen zhruba metr dvacet. I v Asii jsou často na různých místech tito záhadní opolidé nazýváni jako medvědí muž nebo buvolí muž, například v Číně, Vietnamu či Nepálu. Rozhodně to nevyjadřuje příbuznost v zoologickém systému. Další zajímavostí je, že jedinými opicemi, které se v Jižní Americe vyskytují, jsou ploskonosí, které jsou rovněž nazývané jako opice Nového světa. Je to jedno ze dvou oddělení infrařádu opic, druhým oddělením jsou úzkonosí - opice Starého světa. Oddělení ploskonosých opic se dělí na 5 čeledí: malpovití, chápanovití, kosmanovití, mirikinovití a chvostanovití.

Označením Mapinguary se neoznačuje pouze záhadný brazilský opočlověk,

ale i další jihoamerický kryptid. Nejspíš by se mohlo jednat o přežívající

druh obrovského pozemního lenochoda, napříkad mylodona nebo Megatherium

Medvěd brýlatý, jediný zástupce medvědovitých v Jižní Americe