De Loysova opice

De Loysova opice

Tajemný velký primát z venezuelské džungle

Místo výskytu:	Jižní Amerika - Venezuela a Kolumbie
Výška:	1,57 m
Zbarvení srsti:	černo-šedá

V Jižní Americe lidoopi oficiálně nežijí. Žijí zde pouze opice ploskonosé, což je jedno ze dvou oddělení infrařádu opic. Ploskonosí bývají také označováni jako Opice nového světa. Úzkonosé opice, což je druhé oddělení infrařádu opic, se označují také jako Opice starého světa. Proto vyvolává tolik diskuzí neobyčejné stvoření, které se jednomu geologovi podařilo vyfotografovat při jihoamerickém průzkumu hornin. Mezi léty 1917 až 1920 vedl Francois de Loys, švýcarský geolog, zoolog a cestovatel, expedici, která hledala ropu v oblasti podél hranice mezi Venezuelou a Kolumbií. Pátrali převážně poblíž jezera Maracaibo. Expedice se nevyvíjela vůbec dobře - kvůlin častým nemocem a střetnutími s místními indiány z původních dvaceti členů přežili pouze čtyři. Událost se stala v roce 1920, když 4 zbylí členové expedice tábořili na břehu řeky Tarra. Náhle přímo před nimi vyskočili z křovin dva zvláštní tvorové podobní opicím. De Loys si ze začátku myslel, že se jedná o medvědy, poté si ale všiml opičího vzezření obou tvorů. Vysocí byli přibližně 1.5 metru, pohybovali se na zadních končetinách a neměli ocas. Oba tvorové - jeden samec a jedna samice - se zdáli být velmi agresivní a podráždění lidskou přítomností, jelikož na geology házeli rovněž svoje exkrementy a větve, které trhaly ze stromů. Poté, když se ještě více přiblížili a vypadaly jako, když se chystají zaútočit, geologové v obavě o svoje bezpečí zpustili na tvory palbu z pušek. Samici zabili, samce, který ihned utekl zpět do pralesa, zranili. De Loys později uvedl, že tvor měl 32 zubů (Opice nového světa mají 36 zubů). Geologové nebyli schopni určit, kterého velkého primáta to vlastně zabili. Tvor vypadal jako opice, jenže mnohem větší. Poté tvora posadili na dřevěnou bednu, tyčí mu podepřeli hlavu a vyfotografovali ho, jelikož jeho tělo bylo příliš těžké. De Loys také uvedl, že tvora poté stáhli z kůže a uschovali jeho lebku, čelisti a srst. Jenže po nějakém čase, když geologové cestovali po řece a převrátil se jim člun, většina snímků tvora se bohužel zničila a jeho lebku, čelist a srst museli zanechat někde v pralese během své cesty, aby snížili tíhu nákladu, který nesli. Avšak jeden prvotřídní snímek se naštěstí dochoval. Po návratu expedice do Evropy De Loys uveřejnil 15. července 1929 v Illustrated London News vyprávění o podivných opičích mužích. Tento článek, k němuž byla připojena i fotografie, vědecký svět ohromil. Francouzský zoolog, profesor George Montandon, byl přesvědčen, že snímek skutečně zachycuje jihoamerického velkého primáta. Pojmenoval ji jako Ameranthropoides loysi - Loysova americká opice. Jiní vědci však byli skeptičtější, jelikož tvor na fotografii se velmi podobá známému chápanovi Ateles paniscus, který patří mezi Opice nového světa. Proto si mnoho vědců a kryptozoologů myslelo a myslí, že se jedná o podvod a na snímku je pouze výše zmíněný druh chápana. Tento případ zkoumali i známý kryptozoolog Ivan T. Sanderson nebo známý anatom a antropolog Sir Arthur Keith - oba tvrdili, že se jedná o chápana. Nicméně, kdyby snímek byl opravdu pravý, tak by se mohlo jednat o přežívající opici Protopithecus brasiliensis, velkého vyhynulého chápana, který žil v době Pleistocénu. Rovněž tento tvor může mít spojitost s takzvanými Mono Grande, Opicemi nového světa, které jsou však mnohem větší a svědectví a zprávy o jejich pozorování přicházeli z Jižní Ameriky hlavně ke konci 19. století a počátkem 20. století. Nicméně toto není jediný záhadný hominid Jižní a Střední Ameriky, těm dalším se budeme věnovat v příštích článcích. Místní domorodci takovéto tvory dobře znají a používají pro ně různá místní pojmenování, například Širu (Kolumbie), Sisimite (Belize), Vasitri (Venezuela), Didi (Guyana), Xipe (Nikaragua) nebo Tarma (Peru).

Loysova opice

Detail Loysovy opice

Chápan Ateles belzebuth, jedna z Opic nového světa