Batutut

Batutut

Tajemní hominidé z tropické jihovýchodní Asie

Místo výskytu:	Vietnam, Laos, Kambodža, Thajsko, Malajsie, Myanmar
Výška:	1,8 m - 3,5 m
Zbarvení srsti:	šedá, černá, ryšavá, červenošedá, hnědá

V zemích tropické jihovýchodní Asie, konkrétně ve Vietnamu, Laosu, Thajsku, Kambodži a Malajsii, se to těmito tajemnými nepolapitelnými hominidi jenom hemží. I zde, jelikož zde žije velké množstí národů, etnik a kmenů, které mají odlišnou kulturu a kde každý mluví jiným jazykem nebo jiným dialektem, mají tito tvorové mnoho názvů. V Laosu ho nazývají Tok, v Thajsku Tua yeua, Cha mau, Šan tu nebo Myoir, ve Vietnamu Batutut, Chi trau (v překladu buvolí muž) nebo Nguoi rung (v překladu džunglový muž), v Myanmaru Kung lu a v Malajsii Gergasi, Orang dalam, Orang Mawas nebo Hantu hutan. Ačkoliv mají všichni tito tvorové mnoho společného, například to, že chodí vzpřímeně jako člověk a jsou porostlí srstí, tak i přesto se liší převážně ve velikosti a ve zbarvení srsti. Skvělým domovem a útočištěm pro tyto tvory mohou být právě rozlehlé a hluboké tropické deštné pralesy, které se rozkládají po velké části jihovýchodní Asie. Tito tvorové jsou odnepaměti součástí zdejšího folkloru a kultury, a tak se vyskytují v mnoha příbězích a legendách různých národů, kmenů a etnik rozesetých po celé jihovýchodní Asii. Tak, jako existuje pojem pro neidentifikovatelné létající objekty (UFO - Unidentified Flying Object), tak existuje i pojem pro tyto neznámé hominidy - UNTRAHOM (z anglického Unidentified Tropical Asian Hominoid), který byl používán armádou Spojených států během Války ve Vietnamu v 60. a 70. letech, během které došlo rovněž k mnoha údajným pozorováním těchto záhadných tvorů, jak ze strany amerických a jihovietnamských vojáků, tak ze strany severoveitnamských vojáků a vojáků Vietcongu. Velké množství zpráv o těchto tvorech se dostalo do Evropy v rámci První války v Indočíně, která proběhla v letech 1945 - 1954, a ve které proti sobě Francouzi a vietnamští antikomunisté proti vietnamským komunistům. Tito tvorové se podle horských kmenů a zdejších domorodých obyvatel vykytovali dříve daleko více, než je tomu dnes.

Tajemný opočlověk tropické jihovýchodní Asie

První zprávy o těchto tvorech pocházejí z 80. let 19. století a obě byly nezávisle na sobě zaslány W. T. Blanfordovi z Britského muzea přírodních věd v Londýně a shodou náhod jsou stejně staré jako zpráva plukovníka Weddela o himálajském yettim. První zprávu podal přírodovědec Davidson, který sbíral přírodniny v džunglích jižní Barmy poblíž Mt. Muleyit. Náhle spatřil ve vzdálenosti asi 3 metry obrovského chlupatého opočlověka porostlého tmavě rudou srstí, stojícího vzpřímeně na zadních. Davidson se nemohl bránit, neboť jeho puška byla nabita broky na lov ptáků. Naštěstí obr nezaútočil a po chvíli, která se Davidsonovi zdála nekonečnou, zmizel opět v neproniknutelné džungli. Druhá zpráva byla podána armádním kapitánem Binghamem, který získal mršinu velké samice tohoto druhu, jejíž srst měla šedočervenou barvu, avšak byla již v pokročilém stádiu rozkladu. Podařilo se zachovat jen kostru, která byla však bohužel během dopravy ztracena. O existenci ryšavého opočlověka ve vietnamských horách se zmiňuje ve své knize Moi, lej Jungles (Já, džungle) i Francouz Heid Maitre, která vyšla v Paříži na začátku 20. let 20. století. V knize je uvedeno, že místní obyvatelé znají tyto tvory velmi dobře a mají z nich hrůzu, a v rámci toho s nimi občas vedou boje. V knize La Seconde résistance, Vietnam 1965 (Druhé hnutí odporu, Vietnam 1965) od australského žurnalisty Wilfreda Burchetta, je rovněž zmínka o těchto tvorech. Wilfred Burchett pracoval tehdy mezi bojovníky Viet minhu, kteří bojovali proti Francouzům. V jedné kapitole této knihy je popisováno, jak jedna patrola Viet minhu, doprovázená příslušníky horského kmene Hmongů, kteří narazili v džungli v oblasti Dak-Lak v Centrální vysočině na hranicích Vietnamu a Kambodže na skupinu chlupatých opolidí velikosti člověka. Jednoho samce se jim podařilo zajmout. Vietnamští vojáci byli překvapeni, ale zdejší Hmongové tyto tvory znají velmi dobře. Následně je zde popisováno, jak se s podivným tvorem, který vydával pištivé zvuky, pokusili domluvit, ovšem marně, a poté ho převezly na základnu, kde s ním rovněž nedokázali navázat komunikaci, a tak se ho následně rozhodli převézt na místo, kde ho našly, ale jelikož tvor nepřijímal potravu, tak bohužel uhynul. Vietnamští vojáci ho následně pohřbili u stezky. O půl století později se vietnamští vědci pokusili toto místo najít a vykopat jeho kostru, ale bezúspěšně. Nejvíce svědectví ovšem pochází právě až z druhého indočínského konfliktu, Války ve Vietnamu (1955 - 1975), které se aktivně účastnily USA, Austrálie, Nový Zéland a další země, převážně asijské. Kryptozoolog Bernard Heuvelmans dostal v lednu roku 1995 dopis od vysokého amerického důstojníka, který popisoval problémy a střety těchto tvorů s americkými vojáky:

"... jejich jednotka operovala hluboko v džungli a opolidé podnikali

pravidelné nájezdy na tábor, házely na vojáky ze všech stran těžké

kameny, a když do tábora pronikli, všechno přehrabali, přeházeli

a poničili. Hledali potravu a často vyžrali všechny zásoby ....

Jeden z vojáků prohlásil, že jim opolidé působili víc těžkostí,

než samotní Vietnamci ... Byli asi metr osmdesát vysocí, velmi

mohutní a svalnatí a mohli vážit asi tak sto dvacet pět kilogramů ..."

- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš

Američtí vojáci tyto tvory nazývali většinou gorilami a podle jejich zpráv vyplývá, že se setkávali s dvěma druhy těchto záhadných opolidí. Ti menší jsou údajně vysocí asi metr osmdesát, ti druzí, kteří se údajně vyskytují daleko méně, dosahují výšky až 3,5 metru. Například v roce 1969 se skupina amerických vojáků, kteří se vraceli z večerního průzkumu, náhle ocitla v ostré palbě nepřátel. Když se běželi ukrýt do blízké džungle, zahlédli přes dva metry vysokou postavu, která se rychle prodírala džunglí. Tvor prý vypadal úplně jako člověk, ale byl neuvěřitelně mohutný, silný a byl porostlý červenohnědou srstí. Jeden americký veterán podal svědectví, které se odehrálo někdy v letech 1967 - 1968. Byl členem speciální výsadkové jednotky, která seskočila v hluboké džungli, kde poté asi tři noci po sobě slyšeli podivné kuckavé zvuky. Čtvrtého dne našli rozkládající se horní polovinu těla velkého opočlověka, který pravděpodobně musel šlápnout na minu. Jeho zuby prý vypadaly jako lidské, akorát mnohem větší. V knize Soul of the Tiger (Duše tygra) od Jeffreyho A. McNeely a Paul Spencera Wachtela, která byla vydána v roce 1988 v New Yorku, je rovněž zmíněna existence rezavého obra, který připomíná orangutana a který údajně utrhával vojákům hlavy. V knize se potvrzují i dříve zmíněná sdělení, s nimiž se na autory modelu gigantopitéka, profesora Russella Ciochona a jeho kolegu z University of Iowa Billa Munse, obrátili váleční veteráni z Vietnamu. Další informace podobného typu přicházeli rovněž i z vietnamské nebo čínské strany. Známý vietnamský ornitolog profesor Vo Quy například v horách severního Vietnamu pořídil fotografie i odlitky asi čtyřicet centimetrů dlouhých stop. Horské kmeny se údajně místům, kde tito tvorové žijí, úzkostlivě vyhýbají. Tento tvor prý chodí vzpřímeně jako člověk a má údajně i jisté lidské rysy v obličeji, ovšem jinými znaky se zase více podobá lidoopu. Je všežravý. Ve Vietnamu však údajně existuje ještě menší forma neznámého primáta, dosahující zhruba velikosti člověka. Vietnamci tohoto tvora nazývají briau nebo nguoi rung (v překladu džunglový člověk). Profesor Dang Nghiem Van, významný antropolog a ředitel Ústavu antropologických a etnologických studií v Hanoji, získal od domorodců ze severní poloviny Vietnamu informace dokonce o třech typech tohoto tvora. Dva nguoi rungové byli údajně chyceni domorodci v roce 1971 v provincii Dak Lak. V roce 1974 se severovietnamský generál Hoang Minh Thao vydal na expedici s cílem najít důkazy o existenci těchto tvorů, ovšem bezúspěšně. V roce 1982 profesor Tran Hong Viet z Pedagogické univerzity v Hanoji uvedl, že v roce 1970 nalezl několik stop velkých 28x16 centimetrů. V roce 2007 se ve světovém tisku objevila zpráva, že v džungli na severu veitnamsko-kambodžské hranice chytili vesničané do klece zarostlou ženu, která byla nahá a chodila skrčeně. Začali jí říkat Opičí žena. Vesničané jí poté umyli, ostříhali a oblékli. Jeden policista poté prohlásil, že se jedná o jeho 19 let ztracenou dceru. Vyvstalo mnoho otázek, jak mohla tak dlouho sama přežít v divoké džungli. Jedna z teorií je i ta, že mohla být unesena nguoi rungem. Do Vietnamu se po zdejším opičím muži vypravil pátrat i americký reportér Josh Gates ve svém pořadu Destination truth (Dobyvatelé ztracené pravdy). Zde si promluvili s primatologem Vu Ngoc Thanhem, který jim ukázal odlitky stop. Později, v Národním parku Ke Bang, našel Gatesův tým několik stop, jejichž odlitky následně odvezl do USA, kde je prozkoumal Jeffrey Meldrum, profesor anatomie a antropologie na Idaho State University. Meldrum to označil za úžasný objev.

Údajné stopy vietnamského opočlověka, které objevil tým amerického

reportéra Joshe Gatese v jeho pořadu Dobyvatelé ztracené pravdy

Údajné stopy nalezené v Malajsii

Odlitky stop, které byly nalezeny ve Vietnamu

V Malajsii tohoto tvora nazývají gergasi a vyskytuje se údajně ve státech Perak, Kelantan a Pahang. Nejznámější případ se odehrál v roce 1953, kdy byla několikrát po sobě spatřena poblíž kaučukovníkové plantáže poblíž rozsáhlé pralesní rezervace Trolak skupinka obrovských tvorů podobných člověku s rozcuchanou srstí, kteří velmi páchli. Tvorové se zde objevili mnohokrát a vždy zanechali mnoho stop. Nejdříve prý zdejší dělníky jen zdálky pozorovali, ale po čase se už odvažovali jít blíž. Na mladou Číňanku Wong Ji-moj prý údajně dokonce sahali rukou a jednoho dělníka zezadu jeden opočlověk objal. Na jihu Malajsie, na dolním toku řeky Endau ve státě Johor, zdejší domorodci nazývají tohoto tvora orang dalam (v překladu muž z hlubin džungle). Koncem šedesátých let dvacátého století zde bylo objeveno mnoho obrovských stop podobných lidským. Již v roce 1871 píše Angličan A. D. Frederickson, který tuto oblast navštívil:

"Během mé návštěvy byl na pobřeží dopraven obrovský

chlupatý člověk, určený k odeslání jakési vědecké společnosti

do Kalkaty."

K této zprávě byl přiložen i nákres onoho tvora, který dnes údajně vlastní Americké muzeum přírodních věd v New Yorku. Zdejší domorodci tohoto tvora nazývají rovněž jako orang mawas nebo hantu hutan. Je údajně až 2.4 - 3 metrů vysoký, je pokrytý černou srstí a živí se rybami. V letech 2005 až 2006 se objevily v mnoha světových denících zprávy a svědectví o údajných pozorování těchto tvorů opět ve státě Johor na jihu Malajsie.

Bill Muns s modelem Gigantopitéka

Další model Gigantopitéka, příslušníka rodu vyhynulých hominidů,

kteří žili na území Číny, Vietnamu a Indie. Nejmladší nalezené

ostatky jsou staré "jen" 310 tisíc let

Příslušníci rodu Homo erectus sledují Gigantopitéky