Vlčí děti

Vlčí děti


Toto téma sice až tak úplně nesouvisí s ostatními články na tomto blogu, ale rozhodně se jedná o velmi zajímavou a mnohými otazníky opředenou věc. Vlčí dítě je termín, kterým se označuje lidské dítě, které od velmi malého věku vyrůstalo bez kontaktu s lidskou společností a tudíž nebylo vychováno lidskými rodiči. Vlčí děti nemají žádné nebo jen minimální zkušenosti s lidskou péčí a sociálním jednáním, včetně lidské řeči a lidského chování. Proto kompletně nebo z velké části postrádají lidské, sociální dovednosti a jejich socializace do lidské společnosti je velmi obtížná, někdy se povede, někdy jen zčásti a někdy vůbec. Některé vlčí děti byly velmi zanedbávány a byly drženy v drsných, tvrdých a traumatických podmínkách, které je izolovaly od společnosti, ať už tam byly drženy z jakéhokoliv důvodu a nebo ať už byly drženy svými rodiči nebo někým jiným. Další vlčí děti byly vychovány zvířaty a vyrůstaly v divočině zcela mimo lidskou společnost a civilizaci. Údajně je vychovaly například primáti, vlci, psi, medvědi, ovce, dobytek, kozy, pštrosi nebo pumy. Vlčí děti byly námětem mnoha legend a pověstí. O vlčí děti se zajímalo mnoho psychologů a vědců. I francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau se ve svém díle Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi o vlčích dětech zmiňuje. Je zajímavé, že v 18. století, kdy se stalo údajně mnoho takových případů a kdy tyto případy veřejnost velmi přitahovaly, existovala pro vlčí děti vědecká klasifikace - Homo sapiens ferus.



Socha vlčice kojící Romula a Rema, Řím, Itálie


Jeden z nejznámějších případů vlčích dětí se stal na začátku 19. století v Německu. Jednalo se o Kašpara Hausera ( narozen údajně 30. dubna 1812 na neznámém místě - 17. prosince 1833 v Ansbachu), jehož skutečná identita nebyla nikdy objasněna. Tento případ vzbudil na přelomu 20. a 30. let 19. století velkou pozornost. Kašpar Hauser byl označován jako vlčí dítě nebo "dítě Evropy". Tento chlapec se objevil v německém Norimberku 26. května 1828 a byl špatně oblečený, zmatený, nedokázal se pořádně orientovat a hovořil velmi nesouvisle. Měl u sebe ovšem dva dopisy, z nichž jeden byl od jeho matky, která v dopise uvedla jako datum jeho narození 30. duben 1812 a že jeho otcem byl voják, který padl a ona se o něho dále nemůže starat. Autor druhého dopisu byl údajně chudý nádeník, který chlapce vychoval a nyní žádá, aby byl přijat k jezdectvu. Kašpar Hauser nedokázal uspokojivě odpovídat na otázky a dokázal se jen podepsat. Po čase, když se psychicky i fyzicky zotavil, uvedl, že celý svůj dosavadní život prožil v tmavé kobce, kde se živil pouze chlebem a vodou a jeho jediným společníkem byl dřevěný koník. Kašpar Hauser se kupodivu rychle naučil normálně mluvit, číst i psát a dokonce se u něho projevil i výtvarný talent. I sociální návyky si rychle osvojil a dostal práci v právnické kanceláři v Ansbachu. Trpěl ovšem častými změnami nálad, které se přisuzují epilepsii. Taktéž tvrdil, že se údajně stal dvakrát terčem pokusu o vražedný útok, avšak jelikož nedokázal uspokojivě pachatele pospat, vyšetřování nic neodhalilo (útoky se staly údajně v říjnu roku 1829 a v dubnu roku 1830). 14. prosince 1833 ale přišel domů s bodnou ránou v hrudi a o tři dny později zemřel. Ještě stačil říci svému domácímu Meyerovi, že ho v zámeckém parku bodl neznámý muž a také mu ukázal údajný dopis od pachatele, který se v něm podepsal jako M. L. Ö. Na jeho náhrobku je latinsky napsáno: "Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná." Existuje několik teorií o tom, co byl Kašpar Hauser ve skutečnosti zač. Mohl být urozeného původu a držen proto, aby se nemohl dostat na trůn. Jeho otec mohl být rovněž Napoleon Bonaparte, nebo podle jiné teorie jeho matka mohla být Napoleonova adoptivní dcera a jeho otec bádenská velkovévoda. Dvakrát provedené zkoušky DNA ovšem nic spolehlivě nepotvrdily ani nevyvrátily. Jeho příběh mohl být rovněž celý vymyšlený a ve skutečnosti se mohlo jednat o podvodníka nebo o psychicky nemocného člověka, který trpěl bájivou lhavostí. I psychiatr Karl Leonhard dokazuje, že není možné, aby člověk, který prožil 16 let bez jakéhokoliv sociálního kontaktu a navíc v tmavé kobce, se dokázal naučit mluvit, psát a číst a vůbec socializovat tak rychle, otázka, zda vůbec. I jeho smrt byla spíše než vražda sebevražda.



Kašpar Hauser



Socha Kašpara Hausera, Ansbach, Německo


Jedním z nejlépe zdokumentovaných případu vlčích dětí, které byly vychovány zvířaty nebo vyrůstaly v divočině mimo civilizaci se stal na přelomu 18. a 19. století ve Francii. Jedná se o případ chlapce Viktora z Aveyronu ( francouzsky Victor de I'Aveyron, známý též jako divoký chlapec z Aveyronu, Enfant sauvage de l'Aveyron, narozen přibližně v roce 1785 - 1828 v Paříži), který byl počátkem roku 1800 odchycen v Saint-Sernin-sur-Rance v departmentu Aveyron. Předtím byl chycen lovci již několikrát, ovšem po čase vždy zase utekl zpět do divočiny a poté byl občas vídán místními, jak leze po stromech. Chlapec nemluvil, nejevil známky, že by rozuměl lidské řeči a jeho chování se lidskému vůbec nepodobalo, až na to, že chodil vzpřímeně. V té době mu bylo odhadem 12 let. Úřady se snažily najít jeho rodinu, příbuzné a vypátrat jeho původ, ovšem bezúspěšně. Chlapec zůstal také nějaký čas v sirotčinci, kde údajně, když ho oblékli, oblečení ze sebe ihned ztrhal a nechodil na toaletu. O případ se již od začátku zajímalo mnoho vědců. Chlapce studovali například naturalista Pierre Joseph Bonnaterre, žijící ve městě Rodez nebo zakladatel moderní psychiatrie Philipe Pinel, který ho zkoumal v Paříži. V Paříži byl umístěn v Národním institutu pro hluchoněmé, jehož ředitelem byl Roch-Ambroise Cucurron Sicard. Chlapec byl podroben mnoha experimentům a zkoumáním. Když provedli jeho lékařské vyšetření, neodhalili žádné tělesné postižení. Chlapec nejevil kromě spánku a jídla zájem o nic. Bonnaterre zjistil, že má chlapec nejspíš zpřeházeny důležitosti svých smyslů. Bonnaterre na něm vyzkoušel i experiment se zrcadlem. Po čase se objevily jisté známky malého pokroku: chlapec toleroval, aby byl oblékán a začal rovněž jíst i jiná jídla než jen brambory (když nedojedl nějaké jídlo, po vzoru zvířat ho zahrabal na zahradě). Napsal:


"Všechny tyto drobnosti - a ještě mnohé jiné, jež bychom
mohli připojit - dokládají, že tomuto dítěti inteligence,
odhad a úsudek úplně nechybí. Přesto však musíme říci,
že ve všem, co se netýká jeho přirozených potřeb nebo
uspokojení hladu, lze jeho chování považovat za čistě
zvířecí. Má-li nějaké pocity, nerodí se v nich žádné
myšlenky. Nedokáže je dokonce ani vzájemně srov-
návat. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi
jeho duší či myslí a jeho tělem."


Úřadům se dokonce v jeden čas přihlásili dva muži, kteří v bouřlivé době Francouzské revoluce pohřešovali své syny. Ovšem ani jeden ve Viktorovi svého syna nenašel. Doktor Pinel a jeho tým naturalistických filosofů se domnívali, že chlapec trpí idiocií a že se ho nepodaří zcivilizovat. Toho názoru ovšem nebyl francouzský lékař Jean Marc Gaspard Itard, který se chlapce poté na čas ujal a snažil se ho vzdělávat. Podařilo se mu ovšem jen malých pokroků: chlapec se naučil vyslovovat dvě slova - lait (francouzsky mléko) a oh, Dieu (ach, Bože). O zbytku Viktorova života se ví jen už velmi málo. Údajně žil dál v Národním institutu pro hluchoněmé s jeho opatrovnicí paní Guérrinovou, se kterou se poté přestěhovali do blízkého domu. Zemřel roku 1828.



Portrét divokého chlapce z Aveyronu kolem roku 1800




Portrét Viktora z Aveyronu z Itardovy knihy, roku 1802


Marina Chapmanová žila údajně s malpy kapucínskými, opicemi, v Kolumbijské džungli od jejích 4 let do jejích 9 let. Byla nalezena v roce 1954. Později se dokonce oženila, měla děti a vedla normální život, což je pro vlčí děti dost neobvyklé.

14. - 19. století
  • Hesenský vlčí chlapec - 14. století
  • Chlapec z Bambergu vychovaný dobytkem - 16. století
  • Hans z Liege
  • Irský chlapec vychovaný ovcemi. Zmiňuje se o něm Nicolaes Tulp ve své knize Observationes medicae
  • Tři litevští medvědí chlapci - 17. století
  • Dívka z Oranienburgu 1717
  • Dva chlapci nalezení v Pyrenejích 1719
  • Divoký Petr z Hamelinu 1724.
  • Marie-Angélique Memmie Le Blanc známá jako divoká dívka ze Sangi či Divoká dívka ze Champagne 1731.
  • Medvědí dívka z Krupiny, Slovensko, 1767
  • Chlapec z Kronstadtu, 1781
  • Viktor z Aveyronu známý jako divoký chlapec z Aveyronu, byl chlapec, který část svého dětství strávil v lese. Počátkem roku 1800 byl odchycen v Saint-Sernin-sur-Rance v departementu Aveyron. V té době mu bylo přibližně 12 let; ani přes snahu úřadů se nepodařilo vypátrat jeho rodinu ani původ. Již od počátku se o jeho případ zajímali vědci, což z divokého chlapce z Aveyronu činí jeden z nejlépe zdokumentovaných případů vlčích dětí.
  • Kašpar Hauser začátek 19. století
  • Lobo vlčí dívka 1845

20. století
  • Amala a Kamala byly dvě dívky žijící s vlky. Roku 1920 je nedaleko Midnapuru v Indii objevil misionář Joseph Singh
  • V květnu 1972 byl nedaleko Sultanpuru v indickém státě Uttarpradéš nalezen asi čtyřletý hrající si s vlčaty. Měl velmi snědou kůži, dlouhé zahnuté nehty na prstech, zacuchané vlasy a mozoly na dlaních, kolenech a loktech. Byl pojmenován Shamdeo a odnesen zachránci do vesnice Narayanpur. Nikdy se nenaučil mluvit, ale uměl se dorozumět posunky. Zemřel v roce 1985.
  • Gazelí chlapec
  • John Ssebunya
  • Pštrosí chlapec. Chlapec jménem Hadara se ztratil svým rodičům na Sahaře ve věku 2 let a vyrostl mezi pštrosy. V 12 letech byl nalezen, vrátil se ke svým rodičům do lidské společnosti. Později se oženil a měl děti. Tento příběh je známý v oblasti západní Sahary. Švédská spisovatelka Monica Zak napsala na základě vyprávění Hadarova syna o tomto případě knihu.
  • Oxana Malaya narozena 4. listopadu 1983 byla v roce 1991 nalezena ve venkovním výběhu, kde žila společně se psy. Nebyla schopná mluvit, pohybovala se po čtyřech.
  • Leopardí chlapec
  • Medvědí dívka
  • Genie
  • Marcos Rodriguez Pantoya
  • Vicente Cacau
  • Ramu
  • Ramachandra
  • Saturday Mthiyane
  • Daniel Andes
  • Ivan Mishukov
  • Edik, Ukrajina

21. století
  • Alex, psí chlapec, 2001, Chile
  • Traian Căldărar, 2002, Rumunsko
  • Andrej Tolstyk, 2004, Rusko
  • Dívka z džungle, 2007, Kambodža
  • Neznámý přibližně 8letý chlapec, 2007, Uzbekistán
  • Ljocha, 2007, Rusko
  • Danielle Crockett, 2007-2008, Florida, Spojené státy americké
  • Nataša, Rusko, 2009
  • Chaidy, Indie, 2012

Vlčí děti v mytologii a literatuře
V mytologii různých národů i v moderní litaratuře se vyskytuje mnoho příběhů o dětech, které byly vychovány divokými zvířaty.
  • Romulus a Remus, dvojčata která podle pověsti založila Řím, byla vychována vlčicí.
  • Podle irských pověsti byl vlčicí vychován bájný irský král Cormac mac Air.
  • V knize Šáhnáme(Kniha králů) sepsané perským básníkem Firdausím vystupuje hrdina Zaal vychovaný obrovským a moudrým ptákem Simurghem.
  • Mauglí hrdina Knihy džunglí anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga byl vychován vlčí smečkou.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Magot bezocasý

Vakovlk tasmánský - nová hlášení o pozorování

Madagaskarský lidožravý strom