Almas

Almas

Mongolský divoký muž

Místo výskytu:	Pohoří Altaj a Pamír - Mongolsko, Tádžikistán, Rusko
Výška:	1,5 m - 2 m
Zbarvení srsti:	červenohnědá, šedivá, černá

Almas, nebo Alma ( mongolsky: Алмас/Almas , čečensky: Алмазы , turecky: Albıs), je v mongolštině výraz pro "divokého člověka". V Turkických jazycích se plurálem označují jako "almaslar".Domorodí obyvatelé tím označují neznámého hominida, který je vysoký zhruba jako člověk, akorát je mohutnější. Tento tvor se má údajně vyskytovat nejvíce v Mongolsku, Tádžikistánu, v dalších zemích centrální Asie a v Rusku. Nejčastěji se má ovšem vyskytovat ve vysokých a rozlehlých pohořích Altaj a Pamír. Výrazem Almas se často označují všichni záhadní opolidé, kteří se vyskytují od Kavkazu, přes Sibiř a centrální Asii až po Mongolsko. Nicméně my budeme správně označovat tímto slovem pouze záhadné opolidi z Mongolska a centrální Asie (na Kavkaze mu říkají Kaptar a na Sibiři Čučuna). Almas pevně patří do zdejšího folkloru a můžeme ho najít v mnoha místních domorodých legendách. Je popisován jako tvor, který chodí po dvou nohách a je podobný člověku, je ovšem více mohutnější a je porostlý červenohnědou srstí. Je vysoký zhruba něco mezi 1,5 až 2 metry. Má údajně výrazné nadočnicové oblouky, vystouplé lícní kosti, plochý nos, krátké čelo a nevýraznou bradu. Dokáží rychle a vytrvale běhat. Mezi mongolskými kočovníky se občas tradují zprávy, že Almas občas někoho unese, převážně mladé dívky. Jejich potrava se údajně skládá z malých ulovených živočichů, které za syrova pojídají, jelikož neznají oheň. Údajně však dokážou používat velmi jednoduché nástroje jako větve, klacky nebo kameny. Žijí v tlupách, čímž se podobají člověku. Mongolští pastevci je také občas nazývají zloději, jelikož prý občas kradou věci z jejich jurt.

Pohoří Pamír

Mongolská jurta v pohoří Altaj

Nejstarší zpráva o pozorování tohoto záhadného tvora pochází z 15. století. Německý cestovatel Hans Schiltberger, který po Mongolsku cestoval jako zajatec mongolského Chána, popsal tyto tvory ve svém deníku jako "více chlupaté a zdivočelé lidi, než zvířata". Napsal:

"Na stejné hoře jsou zde také divoši, kteří nejsou jako ostatní

lidí. Ti divoši zde žijí. Kromě dlaní a obličeje jsou po celém těle

porostlí srstí. Umí běhat jako jiná divoká zvířata v tomto pohoří.

A také jedí trávu, listy a ostatní věci, které najdou. Chán této země

poslal jednoho divokého muže a jednu divokou ženu k Edigiovi. Byli

zajati v horách."

Schiltberger, který mimochodem jako první Evropan zahlédl divoké koně Przewalského, si zapsal, že Almas je součástí mongolské a tibetské materia medica, což je latinský výraz pro souhrn medicínského a léčitelského vědění. Almas je rovněž vyobrazen v mnoha starých mongolských a tibetských spisech a knihách o medicíně a přírodě, spolu s ostatními rostlinnými a zvířecími druhy. K převratnému nálezu došlo v roce 1979, kdy byly během archeologického výzkumu prováděném v Mongolsku nalezeny kamenné nástroje, které byly velmi podobné těm, které používaly a vyráběly Neandrtálci. Tyto nástroje našla britská archeoložka dr. Myra Sheckleyová. Jelikož ležely volně na povrchu, Sheckleyová usoudila, že musely být vyrobeny nedávno. V článku z března roku 1982 pro časopis Antiquity napsala:

"Myšlenka, že neandrtálec vyhynul a současný člověk je jediným

dnes žijícím druhem hominidů, je zaslepený zoologický předsudek.

Nedávné výzkumy jižního Ruska a Mongolska jasně dokazují, že zde

existuje nějaká forma dosud neklasifikovaného hominida. Tito tvorové,

nazývaní v Mongolsku Almas, připomínají v mnohém neandrtálce......

Neandrtálci byli vytlačeni dnešním člověkem z dobrých lovišť (a tím

i z běžných archeologických nalezišť) do odlehlých a těžko přístupných

oblastí, kde dodnes přežívají navzájem oddělené nepočetné populace."

- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš

K malbám tvorům z tibetských a mongolských medicínských spisů, kteří jsou interpretováni jako Almas, v roce 1983 napsala:

"Kniha obsahuje tisíce ilustrací různých tříd zvířat (plazů, savců, obojživelníků),

ale ani jediné mytologické zvíře, která jsou známá z podobných evropských

středověkých knih. Všechna zvířata jsou reálně žijící a jsou dodnes pozorovatelná."

Scheckleyová rovněž zaznamenala svědectví dětského pediatra Ivana Ivlova z roku 1963, kdy prý údajně pozoroval celou tlupu Almasů. Viděl je prý rovněž i jeho řidič. Ivlov také vyslechl několik svých dětských pacientů a zjistil, že mnoho z nich také vidělo Almase na vlastní oči. 12. června roku 1992 údajně v pohoří Altaj spatřila skupina horolezců vedených Angličanem Julianem Freemanem-Artwoodem tlupu Almasů, kteří stále od horolezců ustupovali a drželi se ve vzdálenosti zhruba 100 metrů. Druhý den na jiném místě našli horolezci mnoho jejich stop. Almasové budou s největší pravděpodobností reliktní přežívající neandrtálci, ovšem může se také jednat o druh Homo erectus. Můžou být rovněž spojeny s tzv. Denisovany, vyhynulými příslušníky rodu Homo, kteří byli blízcí neandrtálcům.

V roce 1958 objevil dr. Emanuel Vlček v knihovně kláštera

Gandanu v Mongolsku v knize o původu léčiv toto vyobrazení

divokého člověka mezi skupinou medvědů a opic. Vedle obrázku

je jeho jméno napsáno v tibetštině, mongolštině a čínštině

Vstup do Denisovy jeskyně, ve které byly nalezeny 41 000 let

staré zlomky kostí vyhynulých příslušníků rodu Homo, přezdívaných

jako Denisované, kteří byli blízcí neandrtálcům