Yetti

Yetti

Strašlivý sněžný muž z vysokohorské Asie

Místo výskytu:	Nepál, Bhútán, Tibet (Čína), Sikkim (Indie) - Himálaje
Výška:	1 m - 5 m
Zbarvení srsti:	šedivá, bílá, hnědá, černá, béžová

Strašlivý sněžný muž - Yetti. Vedle severoamerického seskveče je Yetti snad nejznámější ze všech tajemných nepolapitelných opolidí na této planetě. Má k dispozici ohromné, drsné ale zároveň překrásné území, kde se může skrývat tolik let, kolik se mu jen zachce. Jako většina tajemných opolidí na této planetě je i Yetti pevně spřízněn se zdejší kulturou a v životě zdejších lidí má pevné místo. Jeho domovem je pohoří Himálaj ( sanskrtem हिमालय), ve kterém se nachází 10 ze 14 světových "osmitisícovek". Zprávy o jeho pozorování pocházejí nejčastěji z Nepálu ( nepálsky नेपाल ), Bhůtánu ( v dzongkä འབྲུག་ཡུལ་), Tibetu ( tibetskyབོད་, čínsky 西藏 Xīzàng ), indického Sikkimu ( nepálsky सिक्किम, sikkimsky སུ་ཁྱིམ་ ) a Pákistánu.

Ve zdejší Himálajské krajině, kde se u skal nenápadně krčí

překrásné budhistické kláštery, se může skrývat cokoliv

Představa Yettiho

Yetti má velké množství jmen a na každém místě v Himálajích ho nazývají jinak. Začněme již vžitým názvem Yetti - toto slovo je ve skutečnosti zkomolenina tibetského slova yeh-teh a v překladu znamená "medvěd, který žije ve skalách", čímž Tibeťané vlastně označují všechna divoká horská zvířata, ovšem ale i tvora, kterého si pod tímto slovem představujeme my. Další pojmenování jsou Miche ( v překladu z tibetštiny "medvědí člověk"), Mi-go ( "Divoký muž" ), Bun machi ( "Muž z džungle" ), Kang Admi ( "Sněžný muž" ), dále pak Nyalmo, Mi-chen-po, Metoh Kangmi ( podoba s označením severoamerických indiánů pro seskveče - Metah Kagmi ). Pak je tu označení "Teh-lma", čímž se označuje tzv. trpasličí yetti, ve skutečnosti to ale bude nejspíš označení pro primáta Langura. Naopak označení "Chemo" nebo "Dzu-teh", čímž se označuje tzv. obří yetti, bude nejspíš označení pro medvěda ( v Himálaji se vyskytuje několik druhů medvědů). Ovšem označení "Meh-teh" nebo "Mi-teh" by měla představovat tzv. pravého yettiho, stvoření, které si pod pojmem Yetti představujeme my. Označení "Odporný sněžný muž" poprvé použil podplukovník Charles Howard-Bury v roce 1921, který zde vedl expedici hledající bezpečnou cestu k Mount Everestu. Když překračovali Lhakpa La ve výšce 6,400 m, našli ve sněhu velké stopy, o nichž mu šerpové řekli, že je zde udělal "Muž ze sněhu", kterého nazývají Metoh-kangmi. V Hindúkúšském Pamíru ho nazývají Golub javan.

Nejslavnější snímek Yettiho stop, který v roce 1951 pořídil Eric Shipton.

Jako měřítko je zde přiložen cepín

Obrázek Yettiho, zhotovený podle popisu Rawiczova pozorování

Jak již víme, Yetti má ve zdejší budhistické himálajské kultuře velmi pevné místo, ať už se v životě zdejších lidí jeví jako spirituální věc, bůh, démon nebo duch, a nebo jako reálně žijící tvor, který se běžně nevidí a na kterého si dokonce i dávají pozor. Obyvatelé Himálají si o Yettim vyprávějí už po mnoho generací a některé legendy o něm mohou být velmi velmi staré, možná až v tisíciletích. Ve zdejších budhistických klášterech, od Káthmandů až po Latrang, rozesetých různě v odlehlých místech Himálaje, mají zdejší mniši plno náboženských artefaktů, které mají symbolizovat Yettiho. To ale neznamená, že Yetti nemůže být reálné stvoření nebo že v klášterech mnichové nemůžou uchovávat i reálné ostatky tohoto tvora. Ovšem ani pro západní svět to není až zas taková novinka. Úplně první zmínky o yettim přináší do Evropy německý cestovatel Johann Schiltberger, který v roce 1430 vydal spisy a vše v nich popsal. Ovšem zde se spíše bude jednat p Almase, jelikož Shiltberger cestoval pohořím Altaj. V roce 1854 britský cestovatel sir Joseph Hooker oznamuje, že v indickém Sikkimu slyšel domorodce vyprávět o chlupatých velkých divokých lidech, kteří žijí v odlehlých horách a jež nazývají "harrum". To potvrdil v roce 1899 britský armádní lékař, plukovník W. A. Laurence Waddel, když v severovýchodním Sikkimu našel ve sněhu stopy, které podle něho vypadaly, jako by tu kráčel gigantický bosý člověk. Další britský cestovatel, William Knight, o pár let později hlásí, že v Tibetu zahlédl 2 metry vysokého chlupatého tvora podobného gorile, který chodil po dvou. Knight zaslechl padat kamení a tvora uviděl, když se otočil. První fotografie yettiho údajných stop vyfotil v roce 1937 Frank S. Smythe. Ovšem nejslavnější snímky yettiho údajných stop vyfotografoval v roce 1951 anglický horolezec Eric Shipton, když se ve výšce 6,000 metrů nad mořem snažili zdolat Mount Everest. Shipton na ně narazil na ledovci Menlung a asi 800 metrů stopy sledovali. Bylo patrné, že byly staré pouze několik hodin. Tři dny po Shiptonovi se stejnou cestou ubírali horolezci Bourdillon a Murray s dalšími šerpy, kteří zde narazili na nové stopy. V roce 1953 stopy zahlédli také sir Edmund Hillary a Tenzing Norgay. V roce 1954 se uskutečnila první výprava do Himálají za cíl objevit Yettiho. Vedl jí novinář britských listů Daily Mail a cestovatel Ralph Izzard, jehož expedice našla stopy a v klášterech v Phangbočche a v Khumjungu získali vzorky chlupů a kůže ze zdejších údajných skalpech yettiho, které byly odeslány do Londýna na expertýzu. Vědci zjistili, že vzorky pocházejí ze stejného zvířete, ovšem nedokázali zjistit, z jakého. Ale expedice nakonec nedopadla až tak špatně:

"Jednou při lovu zahlédl Stobart asi ve výši dvou set metrů

nad sebou velký šedý balvan, na němž ležel ještě jeden menší,

červený. Za chvilku se do těch míst podíval znovu, ale červený

balvan tam již nebyl. Než se dokázal vyšplhat do těch míst,

uplynulo půl hodiny a záhadné zvíře, které ho předtím

z velkého šedého balvanu pozorovalo, již dávno někam zmizelo ..."

- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš.

V roce 1956 vyšla v Londýně kniha "Dlouhé putování", jejíž autor byl polský důstojní Slawomir Rawicz, který v knize píše o svém dlouhém útěku ještě s dalšími 6 lidmi z ruského gulagu u řeky Leny až do indického Sikkimu. V knize je popsána i událost z jara roku 1942, která se jim stala, když přecházeli Himálajem. Na sněhovém poli se setkali s dvěma obrovskými chlupatými opolidmi, jejichž výšku Rawicz odhadl na 240 cm, a jelikož byl poručík jezdectva, tak mu odhadování vzdáleností šlo. Tvory pozorovali dvě hodiny:

"Byli vzdáleni asi osmdesát metrů a zhruba o čtyři metry

níže než my. Dvě věci byly jasné na první pohled. Byli obrovští

a chodili po zadních. Pozorovali jsme je dobré dvě hodiny

a ten obraz se mi vryl hluboko do paměti. Nemohli jsme

věřit svým očím, a tak jsme jen stáli a zírali"

- kniha Legendární opolidé;Jaroslav Mareš.

V roce 1960 uspořádal výpravu za Yettim i přemožitel Mount Everestu sir Edmund Hillary. Výprava nedosáhla žádných velkých objevů, ale podařilo se jim podplatit představeného kláštera v Khumjungu, který jim zapůjčil posvátný skalp yettiho na zkoumání do USA a Evropy. Nakonec se však zjistilo, že jde o kůži seraua, horského kamzíka a skalp měl yettiho jen představovat. Zajímavé je, že největší zastánce názoru, že jde o seraua byl Bernard Heuvelmans, který byl zároveň největší zastánce Yettiho existence.

Další ze snímků Erica Shiptona, který byl vyfocen ve výšce 6,000 metrů na mořem.

Fotografie dokazuje, že se nejpíše jedná o tvora, který chodí po dvou nohách.

Také sir Edmund Hillary, první pokořitel Everestu, chtěl Yettiho objevit

a tak v roce 1960 uspořádal expedici. Na obrázku Tenzing Norgay na vrcholu Everestu.

8. května 1988 se německému horolezci Hubertu Vollmerovi údajně podařilo Yettiho vyfotografovat. Na jaře roku 1986 se to údajně povedlo Anthony B. Wolldridgeovy, jenže u této fotografie nastala otázka, zda se nejdená o kus skály, který na místě vyfotografování skutečně je, je ale ovšem menší a má jinačí tvar než Yetti na fotografii. V roce 2007 se americkému reportérovi Joshu Gatesovi, který zde natáčel jeden díl jeho série "Dobyvatelé ztracené pravdy"; "Destination truth", podařilo objevit stopu Yettiho, ze které pořídil odlitek. Šlápota byla 33 cm dlouhá a 25 cm široká. V roce 2013 provedl profesor genetiky na Oxfordské Univerzitě Bryan Sykes v rámci natáčení 3 dílného dokumentu "Bigfoot files" speciální výzkum, ve kterém zkoumal několik údajných chlupů z Yettiho, Čučuny a Seskveče. Výzkum bohužel nic neobjevil a chlupy většinou patřily medvědům. Ale byl to také Bryan Sykes, který ještě předtím zkoumal jeden vzorek údajných Yettiho chlupů z Bhútánu, který se nepodařilo přiřadit k žádnému známému živočichovi, tudíž je jedinečný. S Yettim se střetl i nejznámější horolezec světa Reinhold Messner, když 21. července 1986 v údolí Solo Khumbu v Tibetu zahlédl při přechodu řeky v šeru lesa velkou chlupatou postavu, která pískala a rychle chodila po dvou. Messner poté nechal zhotovit její obrázek. Pátráním po Yettim se Messner zabýval téměř 20 let a napsal o tom i knihu Yetti: legenda a skutečnost. I přes to, že se obrázek velmi podobá lidoopu, tak Messner je zastánce toho názoru, že Yetti je ve skutečnosti kříženec ledního medvěda a medvěda plavého nebo himálajského černého medvěda. Zajímavostí je, že Reinhold Messner také vlastní jednoho vycpaného medvěda ( Tibeťané mu říkají Chemo ), jehož zastřelili nacisté během jejich expedice do Himálaje, aby potvrdili jejich rasovou motivovanou teorii, že Árijci pocházejí z HImálaje a jsou nadlidi.

V roce 2014 vyfotil uznávaný horolezec Steve Berry v severním Bhútánu tuto řadu stop.

Americký reportér a moderátor Josh Gates s odlitkem stopy, kterou objevil se svým týmem

Údajná fotografie Yettiho

Yetti je údajně 1 m - 5 m vysoký. Říkají to jak pozorovatelé ze západu, tak šerpové a místní legendy. Může mít mnoho zbarvení, přes bílou, šedou, černou až hnědou nebo béžovou. Podle šerpů může být velmi nebezpečný. V jejich legendách byly mnohokrát popsány útoky tlup Yettiů na vesnice nebo únosy dívek. Yetti se vyskytuje jak ve vysokých nadmořských výškách, tak také v nižších zalesněných údolích. Říká se, že vysokými horami přechází pouze tehdy, když přechází z jednoho údolí do druhého. Je mnoho teorií, co Yetti může být. Nejrozšířenější je, že se jedná o nějakého přežívajícího předka člověka, možnosti jsou obrovitý Gigantopithecus, Megantrophus, Homo Erectus, Denisované a další, ovšem nejčastěji bývá zmiňován Gigantopithecus. Další teorie jsou, že se jedná o křížence ledního medvěda s některým místním medvědem, buď medvědem plavým nebo himálajským černým medvědem. Další teorie je ta, že nic takového neexistuje a že příběhy o Yettim jsou jen vzpomínky na to, jak se kdysi dávno střetnul moderní člověk s Denisovany.

Tibetská nástěnná malba z 19. století zobrazující dva Yettie

"V civilizaci je žalostně málo dovolávat se na Yetiho" - sir Edmund Hillary