Evropští diví lidé

Evropští diví lidé

Někoho to může překvapit, ale i Evropa, jedno z nejprozkomanějších míst na zemi, má své záhadné opolidi. V tomto případě jim spíše budeme říkat diví lidé, protože Evropští opolidé jsou z drtivé většiny postavy z lidového folkloru a různých vyprávění a pověstí. V legendách a příbězích evropských zemí je jich opravdu mnoho. Jen u nás v České Republice jich máme jako máku, přes různé hejkaly až po divoženky. Tyto legendy, mýty a příběhy jsou už velmi staré, první zmínky o těchto bytostech sahají až do antického Řecka a antického Říma.

Faun, postava z antické římské mytologie

Východoslovanský Lešij, ochránce lesa

Německý divý muž

Nejstarší zmínky o těchto bytostech pocházejí z antického období. Dalším obdobím, kdy toto téma zažívalo rozkvět byl středověk, kde se tyto mýtické bytosti hemžily od literatury až po sochy a obrazy. Snad každá evropská země má nějakého svého divého muže. V Řecku a v Itálii to jsou Satyrové a Faunové, mytologické postavy antického Řecka a Říma. Jsou většinou zobrazováni jako napůl člověk, a napůl kozel. Většinou hrají i na nějaký hudební nástroj, například na dudy nebo na flétnu. Jsou řazeni mezi polobohy, ale spíše však mezi horské a lesní démony. Satyrové byli průvodci boha Dionýsa, který je polobůh vína a veselí. Jejich ženským protějškem jsou Nymfy, cž byly lesní, vodní a horské polobohyně. Tyto postavy byly často vytesávány jako sochy. Ve Francii se těmto bytostem říká Orge ( orkové ), Homme Sauvage ( divoký člověk ) nebo Dus. Tyto názvy většinou pocházejí z galské keltské mytologie. V Německu a jiných germánských a německy mluvích zemích, jako v Holandsku, Švýcarsku a Rakousku, je těchto postav také hodně. V Německu je nazýván Schrat, Scrato nebo Scrazo. Ve Švýcarsku a Tyrolsku mu říkají Fanke, Fange nebo Lorke. V Italsky mluvících Alpách je nazýván Uomo Selvatico ( lesní muž ), Salvan, Salvang, Orco nebo Huorco. V Holandsku je to Wees ( sirotek ). Ve Španělských a Portugalských Pyrenejích to jsou Basajaun a Iretges. Ve Skandinávských zemích, v Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku a na Islandu to jsou slavní Trollové. Ve Velké Británii a v Irsku má také mnoho názvů, Wudewasa, Zelený muž, Velký šedý muž nebo známí Leprikoni. I v zemích se Slovanskou mytologií, Českem, Slovenskem, Polskem, Slovinskem, Bulharskem, Běloruskem, Ukrajinou a Ruskem, je těchto postav jak máku. Lesní panny, Divoženky, Hejkalové, Víly, Ludkové, Diví muži a východoslovanský Lešij. Všechny tyto postavy byly často zobrazovány na obrazech, sochách, v knihách nebo různých architektonickách stavbách. Tyto postavy jsou i v židovském Izajáši 13:21, ve starověkém Mezopotámském Eposu o Gilgamešovi je tento tvor nazýván Enkidu, v Římě zase Silvanus. V Lybii jsou to zase tvorové s hlavou psa. Ve středověké evropské litaratuře se často psalo o těchto postavách, různé legendy a příběhy.

Divý muž, rok 1487

Divý muž ve znaku českého města Kostelec nad Černými lesy

Postava divého muže na domě Campiello Santa Maria Nova v Benátkách

Je ovšem velice možné, že všechny tyto příběhy mají reálný základ nebo na nich je aspoň víc pravdy, než si myslíme. Právě tyto postavy mohou být poslední přežávající lidé rodu Homo neanderthalensis, Neandrtálci, kteří přežili do historických dob. Právě oni byli pravděpodobně řečtí a římští Satyrové a Faunové. Je pravděpodobné, že jejich izolované skupinky žili až do 13. století v Irsku, kde je nazývali lesní bytosti, do 16. století v Norsku a do 18. století na švédském ostrově Oland. Nejméně do 18. století se jejich zbytky udržely v Pyrenejích, kde jsou právě nazývání jako Basajaun a Iretges. I na fasádě katedrály v Chartres lze najít sošky divokých mužů - neandrtálců. Tuto problematiku shrnuli například Paul Ormiéres ve své knize Les Néandertaliens dans les Pyrénées vydané v roce 1974 nebo José Manuel Gomez-Tabanera ve své knize La Conseja del Hombre Salvaje en la Tradicion Popular de la Peninsula Iberica vydané v roce 1978.

Evropští opolidé

Místo výskytu:	Evropa - převážně Rumunsko, Moldavsko, evropská část Ruska, občas Velká Británie, Španělsko, Skandinávie
Výška:	různé
Zbravení srsti:	různé

Je to neuvěřitelné, ale ani Evropa není ochuzena o tvory v podobě, které si představujeme pod slovem Yetti nebo Bigfoot. Velké množství zpráv o údajném pozorování Bigfoota pochází z Britských ostrovů, Skandinávie a ze španělských hor. Jednou v roce 1963, došlo k velmi zvláštnímu setkání. Incident se stal na území mezi bývalýma sovětskýma republikama Moldavska a Rumunska. Příběh vypráví o mladém vojákovi, poručíkovi, který šel rybařit. Náhle však zaslechl výkřik, jako kdyby někdo zařval bolestí. Poručík se za tím zvukem rozběhl, až doběhl k řece, kde spatřil černého, chlupatého tvora, který byl porostlý vodními rostlinami. Poručík takového tvora nikdy neviděl, ovšem všiml si, že tvor je zraněný a potřebuje pomoc. Voják se k němu opatrně přiblížil a uviděl, že tvor krvácí. Poté mu ovázal paži, ustoupil a dál bytost pozoroval. Stvoření se zdálo být vděčné, ale nic neřekl. Poté prý zmizelo ve vodě. Ruský kryptozoolog Michael Trachtengerts objevil dopis z 90. let, ve kterém je popsáno očité svědectví napsané studentem geologie V. N. Markinem. Dopis popisuje události ze Srpna roku 1955, které se odehrály hluboko v pohoří Kavkaz v evropské části Ruska. Markin a jeho nadřízený provádějí výzkum, ovšem poté potkali pastevce, který je varoval před divokými lidmi žijícími v horách. Výzkumníci ale pokračovali dále, jelikož pastevci nevěřili. Na zpáteční cestě si ovšem Markin poranil nohu a od té doby špatně chodil. To ale nebyl jejich největší problém, když se vrátili ke svému stanu, zjistili, že všechny věci jsou rozházené. Pořád měli v hlavě pastevcův příběh o divokých lidech a začali mít pocit, že zde nejsou sami. Markin napsal: "Naše věci byly rozházené a rozsypané po zemi. Všechno čerstvé jídlo bylo pryč .....". Medvěd to být nemohl, protože geologové poté kolem stanu našli otisky nohou podobné lidským, akorát větší. Geologové byli vystrašení, ovšem již se smrákalo, tak opravili stan a připravili se na noc. V časných ranních hodinách však Markina něco probudilo. Napsal: "Vystrčil jsem hlavu ze spacího pytle, snažil jsem se dělat co nejmenší hluk. Potichu jsem otevřel stan a podíval jsem se ven." Přímo před stanem Markin spatřil velkého, člověku podobného tvora. Markin napsal: "Pět kroků od stanu jsem uviděl podsaditého muže. Natáhl jsem se, abych probudil svého kamaráda Pavla, ale zastavila mě bolest v noze. Nemohl jsem si pomoc a vykřikl jsem. Když jsem se podíval ven znovu, stvoření tam již nebylo....." Markin okamžitě popadl notes, kde nakreslil kresbu tvora, kterého uviděl. O kavkazském divokém muži Kaptarovi, který se údajně vyskytuje od Ruska, přez Gruzii, Armenii až po Ázerbajdžán, a o mongolském Almasovi, jenž je stejným názvem občas nazýván i ruský divoký muž, se budeme věnovat v samostatných článcích. Teorií, co můžou být tito tvorové zač, je mnoho. Jak jsme již psali nahoře, můžou to být přežívající Neandrtálci nebo další již vymřelé druhy člověka a primátů, jako Homo erectus nebo Gigantopithecus. Mohou to být také lidé, kteří se skrývají před civilizací a žijí divoký způsob života. Nebo to také mohou být lidé s tzv. syndromem vlkodlaka, nemocí, která způsobuje to, že je člověk po celém těle hustě chlupatý.

Kresba tvora, kterou Markin přiložil ke svému dopisu

Zprávy o pozorování Bigfoota nebo o nálezu jeho stop občas

přicházejí také z Velké Británie