Gorila
Gorila
Vědecká klasifikace: | třída savci, řád primáti, infrařád opice, nadčeleď hominoidi a čeleď hominidi |
Druhy: | gorila západní (Gorilla gorilla) a gorila východní (Gorilla beringei) |
Výška: | 165 - 175 cm (samec) |
Váha: | 140 - 200 kg (samec) |
Potrava: | býložravec, občas hmyz |
Místo výskytu: | střední, východní a západní Afrika |
Biotop: | lesy (výšiny i nížiny) |
Gorila (Gorilla) je rod převážně býložravých, největších žijících primátů, kteří žijí na zemi a jejichž biotopem jsou africké tropické a subtropické pralesy. Gorily se dělí na dva druhy a čtyři poddruhy (podle některých biologů pět poddruhů). Druhy jsou gorila západní (Gorilla gorilla) a gorila východní (Gorilla beringei). Druh G. beringei zahrnuje poddruhy: gorila horská (G. beringei beringei) a gorila východní nížinná (G. beringei graueri). Někteří biologové rozdělují gorilu východní na tři poddruhy. Nový poddruh zatím má název gorila bwindská a do tohoto nového poddruhu by patřila populace asi 350 horských goril žijících v lesích Bwindi, avšak tento poddruh prozatím není ještě uznán a gorily bwindské se mohou tedy řadit ke gorilám horským. Druh G. gorilla zahrnuje poddruhy gorila nížinná (G. gorilla gorilla) a gorila nigerijská (G. gorilla diehli). České názvosloví a klasifikace goril se však občas liší od toho anglického, a proto se vždy za českým název uvádí vědecký název. DNA gorily je z 98 až 99 % shodná s DNA člověka a po šimpanzích jsou gorily nejbližší příbuzní člověka. Od nich se gorily oddělily přibližně před sedmi miliony let. Lidský genom se liší v průměru jen o 1,6 % od odpovídajících genů gorily. Větší rozdíl však spočívá v tom, kolik kopií stejných genů každý genom má. Oba druhy gorily jsou ohrožené (tomu napomáhá dlouhodobé pytláctví, likvidace jejich biotopu a také nemoci, jako například ebola).
Gorila východní (Gorilla beringei)
Mezi pohlavími u všech poddruhů goril existují výrazné rozdíly. Dospělí samci měří 165-175 cm a váží 140-204,5 kg. Samice jsou menší a lehčí. V dospělosti samice váží 70-100 kg a měří cca 1,5 m. Gorily se pohybují především po zemi, po čtyřech, horní končetiny se opírají o zem hřbetními stranami kotníků prstů. Jsou také schopny šplhat ve větvích (především jako mláďata) a občas jsou schopny bipadální chůze, tj. po dvou zadních končetinách. Stavba obličeje se vyznačuje podkusem, tj. jejich spodní čelist přesahuje čelist horní. Oproti gorile západní je gorila východní (zejména gorila horská) zbarvena tmavěji, má delší obličej a širší hruď. Gorila horská má rovněž delší chlupy než ostatní poddruhy. Západní nížinná gorila může být zbarvena šedě nebo hnědě, s čelem do červena či hněda. Gorila nížinná je v porovnání s mohutnou gorilou horskou hbitější a stavba jejího těla je méně robustní. Téměř všechny gorily mají krevní skupinu B a podobně jako u člověka má každá gorila jedinečné otisky prstů. Gorily se ve volné přírodě dožívají 30-40 let, v zajetí až 50 let.
Gorily žijí ve dvou oddělených oblastech Afriky, které jsou odděleny asi 900 km širokým pásem konžského pralesa. Gorila západní (nížinná; cca 17 000 jedinců) se vyskytuje na ploše cca 709 000 km2 (Nigérie, Kamerun, Středoafrická republika, Rovníková Guinea, Gabon, Konžská demokratická republika, Angola), z toho poddruh gorila nigerijská (G. gorilla diehli; cca 250 - 300 jedinců) se vyskytuje pouze na ploše 750 km2 (Nigérie, Kamerun). Gorila západní žije v hustých lesích a mokřinách i v úrovni mořské hladiny. Gorila východní se vyskytuje v části Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy na ploše cca 112 000 km2, z toho poddruh gorila horská (G. beringei beringei; cca 350 jedinců) žije pouze v pohoří Virunga ve výškách 2225 až 4267 m nad mořem a poddruh gorila bwindská (cca 300 jedinců) pouze v oblasti Bwindi-Impenetrable National Park. Nejvíce žije ve volné přírodě (cca 110 000 jedinců) a i v zajetí (cca 750 jedinců) jedinců poddruhu gorila nížinná (G. gorilla gorilla). Zdroje o počtu jedinců žijícíh ve volné přírodě se však velmi liší.
Biotop gorily horské (G. beringei beringei)
Sociální organizace a chování, potrava, rozmnožování a komunikace
Stříbrohřbetý samec (anglicky "Silverback") je samec, kterému se přibližně ve 12 letech věku objeví viditelný pruh stříbrné srsti na hřbetu. Tito samci mají výrazné špičáky, které se vyvíjí i během dospělosti. Stříbrohřbetí samci jsou silní jedinci s dominantními sklony a většinou vedou skupinu. Velikost skupin se pohybuje v rozpětí od 5 do 30 jedinců a vůdce skupiny se mezi nimi těší největší pozornosti. Vůdce je zodpovědný za rozhodnutí týkající se celé skupiny, urovnává ve skupině konflikty, určuje přesuny skupiny za potravou a je zodpovědný za bezpečí a prosperitu skupiny.
Černohřbetý samec je sexuálně vyspělý samec do zhruba 11 let věku. Černohřbetí samci vůdci pomáhají v ochraně skupiny. Samci začínají opouštět svou rodnou skupinu kolem svého jedenáctého roku života. Žijí sami nebo ve skupince dalších takových samců obvykle 2-5 let, než jsou schopni zaujmout samice a založit s nimi novou skupinu.
Samec
O potomky se starají matky, po 3 až 4 letech své mladé odstavují. Péči o tyto odstavené jedince pak přebírá vůdce skupiny, ale jeho péče nikdy nedosahuje úrovně péče o malá mláďata. Pokud některý z mladých samců skupiny nebo nějaký cizí samec vyzve stříbrohřbetého samce k boji o vůdčí postavení ve skupině, vůdce vydává hlasité skřeky, buší do hrudníku, láme větve, odhaluje zuby a pak (pokud vyzyvatel neustoupí) zaútočí. Někdy mladší samec uspěje a převezme vedení skupiny od staršího jedince. Pokud vůdce skupiny zahyne kvůli nemoci, nehodě nebo boji, skupina se většinou rozpadne a její členové se rozptýlí a přidávají se k jiným skupinám. Občas celou skupinu převezme jiný samec, ten v tom případě často zabije mláďata předchozího vůdce skupiny.
Gorily se živí hlavně ovocem, listy a výhonky. Občas pozřou i nějaký malý hmyz. Největší část dne se gorily věnují konzumací potravy. Jejich mohutné čelistní svaly a silné zuby jim umožňují rozmělňovat tuhé rostliny jako například bambus. Gorily nížinné se krmí hlavně ovocem, zatímco gorily horské spíše bylinami, stonky a kořínky.
Doba březosti trvá asi 8,5 měsíce. Mezi porody uplynou obvykle 3-4 roky a po tuto dobu se matky obvykle o své potomky starají. Samice dospívají mezi 10 a 12 lety (v zajetí dříve), samci okolo 11 až 13 let. Nejstarší gorilou byla gorila Colo ze ZOO v americkém Columbusu, která zemřela na v lednu 2017 a dožila se tak 60 let. Tato gorila byla také první gorilou nížinnou narozenou v zajetí (1956). Gorily občas provozují pohlavní styk v poloze tváří v tvář. Toto chování bylo dříve známo pouze u člověka a u šimpanze bonobo.
Mládě gorily nížinné (G. gorilla gorilla)
Hlasová komunikace (vokalizace) je velmi důležitá pro komunikaci mezi členy skupiny i mezi jednotlivými skupinami. Mezi vnitroskupinové hlasové projevy patří speciální vokalizace během kopulace, hry, imponování, při případné hrozbě konfliktu či rozdělení skupiny a hlasové projevy mláďat. Mezi meziskupinové hlasové projevy patří varování před predátorem, imponování při zjištění přítomnosti jiné skupiny (doprovázené bušením do hrudi). Gorily jsou považovány za velmi inteligentní. Několik jedinců v zajetí, jako například slavná gorila Koko, se naučila část znakového jazyka (více než 1000 znaků americké znakové řeči) a údajně rozuměla i mluvené angličtině. Fyziologické rozdíly mezi lidoopy a lidmi však lidoopům neumožňují osvojit si mluvenou řeč.
U goril bylo rovněž zaznamenáno používání nástrojů. Tým vedený Thomasem Breuerem z Wildlife Conservation Society v září 2005 v národním parku Nouabalé-Ndoki v Kongu zaznamenal gorilí samici, jak používá klacek ke zjištění hloubky vody při překračování bažiny. Jiná samice používala pahýl stromu jako most a opěru při lovu ryb. To znamená, že podle našich znalostí všichni lidoopi využívají nástroje.
V září 2005 byla v Kongu pozorována asi dva a půl roku stará gorila, jak používala kámen k rozbíjení palmových ořechů. Ačkoliv to bylo první takové pozorování gorily, u šimpanzů je používání nástrojů známo více než 40 let (šimpanzi používají klacek při vytahování termitů z termitiště). Všichni lidoopi jsou vybaveni schopností uchopit předměty s dostatečnou přesností, aby je mohli používat jako jednoduché nástroje a případně i jako zbraně, pokud příhodnou větev použijí jako kyj.
Gorila západní nížinná (G. gorilla gorilla) používá klacek jako nástroj
Historie výzkumu
Slovo "gorila" pochází od průvodců a tlumočníků kartaginského objevitele Hannona Mořeplavce, který v 5. stol. př. n. l. podnikl výpravu k západnímu africkému pobřeží. Expedice narazila na "hrubé a srstnaté lidi, z nichž většina byly ženy, jejich těla byla zarostlá a které průvodci nazývali Gorilami". Příslušníci výpravy chytili 3 samice, avšak ty vzdorovaly tak moc, že musely být zabity a do Kartága byly přepraveny jen jejich kůže. Během pobytu a výzkumu v Libérii získali první vzorky goril, konkrétně lebku a další kosti, americký lékař, pastor a misionář Thomas Staughton Savage a přírodovědec Jeffries Wyman, kteří ji následně v roce 1847 vědecky popsali jako druh Troglodytes gorilla. Další druhy a poddruhy gorily byly popsány v několika následujících letech. První živá gorila byla člověkem ze západu spatřena poprvé mezi lety 1856 a 1859, kdy cestovatel Paul du Chaillu cestoval po rovníkové Africe. Ten roku 1861 přivezl mrtvé exempláře do Anglie. První systematický výzkum se konal až po roce 1920, kdy Carl Akeley z Amerického přírodovědného muzea odcestoval do Afriky, aby gorilu ulovil a vycpal. Při jeho první cestě ho doprovázela spisovatelka Mary Bradleyová s manželem, která po výpravě napsala o gorilách několik knih a stala se zastáncem ochrany goril. Na sklonku 20. let a začátku 30. let 20. století se o další výzkum zasloužil Robert Yerkes a jeho žena Ava, když do Afriky vyslali Harolda Birghama. Roku 1929 Yerkes také vydal knihu o lidoopech. Po druhé světové válce byl jedním z nejvýznačnějších vědců zabývajících se výzkumem primátů George Schaller. Roku 1959 uspořádal systematický výzkum goril horských ve volné přírodě a publikoval svou práci. K dalšímu významnému pokroku došlo na popud Louise Leakeyho a National Geographic, když Dian Fosseyová provedla mnohem delší a ucelenější výzkum goril horských. Publikace Fosseyové vyvracely mnoho mýtů, které se ke gorilám vztahovaly, včetně ten o jejich násilné povaze. Ovšem další bádání ukázalo, že násilí patří do vzorců chování goril a je součástí jejich života.
Mapa výskytu goril
Obrázek, který nakreslil francouzský cestovatel Paul du Chaillu po svém
prvním setkání s gorilou
Komentáře
Okomentovat